17 C 420/2022-55 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2022 zaplacení částky 46 794,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 9. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 16,9 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč, vždy k 10. dni každého měsíce. Dne 2. 9. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 40 000 Kč a měsíční splátka na 2 000 Kč. Protože žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, stal se úvěr ke dni 4. 12. 2021 splatným. O tomto byl žalovaný informován výzvou ze dne 4. 12. 2021. Žalovaná částka je pak představována jistinou ve výši 38 361,10 Kč, úrokem ve výši 4 412,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 220,61 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů sdělených žalovaným, který uvedl příjem ve výši 41 000 Kč, což odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti dle výpisu z účtu žalovaného. Protože žalovaný neuvedl žádné výdaje, stanovila žalobkyně jeho životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 9 410 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky ve výši 5 000 Kč a žalobkyně zjistila, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný spotřební úvěr se splátkou 4 507 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 2 000 Kč a orientační splátkou 167 Kč, revolvingový úvěr s limitem 35 000 Kč, kreditní splátkovou kartu s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 500 Kč, kreditní kartu s limitem 21 000 Kč a orientační splátkou 1 050 Kč, spotřební úvěr se splátkou 2 879 Kč a osobní úvěr se splátkou 1 062 Kč. Celkové splátkové zatížení žalovaného se splátkou nového úvěru tak činilo 12 165 Kč. Po odečtení splátek žalovanému zůstalo na pokrytí životních nákladů 28 835 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byla žalovanému doručována na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 50 o.s.ř., dnem 27. 2. 2023, když oznámení ohledně zásilky považoval soud za doručené dnem 27. 2. 2023). 3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 9. 10. 2018 vzal soud za prokázané, že touto žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč; úroková sazba činila 16,9 % ročně. Tento se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč, vždy k 10. dni každého měsíce. Dodatkem ke smlouvě ze dne 2. 9. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 40 000 Kč a měsíční splátka na 2 000 Kč. Dopisem ze dne 2. 11. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu po splatnosti do 4. 12. 2021. Dopisem ze dne 4. 12. 2021 žalobkyně žalovanému sdělila, že dluh ve výši 42 466 Kč k datu 4. 12. 2021 zesplatnila. Výpisem z úvěrového účtu [číslo] měl soud za prokázané, že žalovaný čerpal celkem 132 805 Kč, na dluh uhradil celkem 106 813,82 Kč. 4. Dle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] činily zůstatky na účtu: - za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 byl počáteční zůstatek 8 842,29 Kč a konečný zůstatek 11 012,23 Kč, jako příjem byla uvedena částka 40 547 Kč (plátce [anonymizována tři slova]), - za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 byl počáteční zůstatek 11 012,23 Kč a konečný zůstatek 69,47 Kč, jako příjem byla uvedena částka 41 533 Kč (plátce [anonymizována tři slova]), - za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 byl počáteční zůstatek 69,47 Kč a konečný zůstatek 1 428,85 Kč, jako příjem byla uvedena částka 44 565 Kč (plátce [anonymizována tři slova]). 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jednoznačně vyplývá, že předchozí dva měsíce před navýšením limitu revolvingového úvěru zůstatky na tomto účtu nevykazovaly částky, ze kterých by bylo možno uhradit smlouvou sjednané splátky (2 000 Kč měsíčně). Výpisy z účtu předcházející uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (9. 10. 2018) vůbec předloženy nebyly. Žalobkyně navíc řádně nezjišťovala ani osobní stav žalovaného, počet vyživovacích povinností, výdaje spojené s bydlením, telefony, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud