17 C 60/2023-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2022 zaplacení částky 14 571 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 28. 11. 2021 ve znění smlouvy ze dne 29. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 14 760 Kč do 28. 1. 2022. Žalovaná částka pak představovala nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 2 760 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 920 Kč, paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 651 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 27. 2. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 17. 2. 2023). 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 7. 2022. Postoupená pohledávka činila 16 830 Kč. 4. Podáním ze dne 17. 3. 2023 zástupce žalobkyně soudu sdělil, že nemá k dispozici důkazy k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Zároveň vzal žalobní návrh zpět co do částky 4 830 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 910 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 920 Kč. Soud proto co do částky 4 830 Kč řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2021 ve znění ze dne 29. 12. 2021 měl soud prokázáno, že touto se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že tento žalovaný splatí částkou 14 760 Kč ve lhůtě 60 dnů; úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla na účet č. [bankovní účet] dne 29. 11. 2021 poukázána částka ve výši 12 000 Kč. O zaplacení dluhu byl žalovaný opakovaně upomínán, a to dopisy právního předchůdce žalobkyně ze dne 11. 2. 2022, 20. 2. 2022 a 28. 2. 2022. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh, který zůstal předmětem sporu po částečném zpětvzetí žaloby, je důvodný. V dané věci sice žalobkyně tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak zároveň neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, které je představováno nesplacenou jistinou ve výši 12 000 Kč, když žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh uhradil. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. a 651 Kč představující žalobkyní účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř, když zastavení řízení co do částky 4 830 Kč zavinila zpětvzetím žaloby žalobkyně. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč (§14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalobkyně úspěšná co do 74 %, a proto jí byly přiznány náklady řízení v částce 1 532,17 Kč.