18 C 121/2023-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2023 zaplacení částky 11 162,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne 17. 4. 2009 s žalovaným smlouvu o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě [číslo] na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce minimální výši 10 000 Kč. Aktivací karty ze strany žalobce došlo k potvrzení, že smlouva nabyla účinnosti s tím, že uskutečněním prvního čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce projevuje souhlas s celým tímto postupem a s výší přiděleného úvěrového rámce. První čerpání uskutečnil žalovaný dne 26. 5. 2009 výběrem z bankomatu částky 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal řádně splácet vyčerpanou částku z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v Sazebníku a to vždy ke každému 14. dni v měsíci. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas porušil tím smluvní povinnosti, proto žalobce využil svého práva a čerpání úvěru pozastavil, přes další k upomínání se dostal žalovaný do prodlení s úhradou 5 měsíčních splátek, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného a to dne 21. 4. 2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 11 195,27 Kč. Žalovaný vyčerpal částku celkem 9 203,94 Kč Vedle vyčerpané částky 7 777,34 Kč, je požadováno 5 dlužných splátek ve výši 2 487,75 Kč (1 427,60 Kč + 1 060,15 Kč), poplatky za upomínky ve výši 450 Kč, účelně vynaložené náklady za oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 60,01 Kč a smluvní pokuta ve výši 248,78 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. <i>5. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků vždy obchodním zákoníkem.</i> <i>6. Podle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 502 věty prvé obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.</i> <i>8. Podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> 9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 17. 4. 2009 se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníku v jeho prospěch peněžní částku až do výše 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši dle § 502 odst. 1 obch. zák. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 497 obch. zák, což bylo prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě ze dne 17. 4. 2009. S ohledem na datum, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy, tj. před 1. 1. 2011, kdy nabyl účinnosti zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, nebyla ustanovení o spotřebitelském úvěru na tuto smlouvu aplikována. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 21. 4. 2022, jak bylo prokázáno vyrozuměním o zesplatnění,ocitl se v prodlení se zaplacením zbývající části jistiny úvěru a úrokového příslušenství, což bylo prokázáno přehledem plateb. Následkem uvedeného požadovala žalobkyně zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků z prodlení, poplatků za upomínání a nakonec i smluvní pokuty. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a úroků z prodlení stanoveného procentuální sazbou v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb. až do zaplacení, když prodlení žalovaného stále trvá (výrok I.). 10. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 100 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč. 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.