18 C 47/2023-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2023 zaplacení celkem částky 13 072 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná uzavřela s účinností ke dni 1. 11. 2022 s žalobcem písemnou smlouvu o zápůjčce. Uzavření smlouvy proběhlo zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb na webu [webová adresa]. Žalované se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneroval unikátní kód, který jí byl zaslán pomocí software CRONu na elektronickou adresu žalované [email], uvedenou při registraci na webu [webová adresa]. Pro samotné uzavření smlouvy o zápůjčce je nutné tento kód ze strany žalované elektronicky vepsat do klientské karty a tímto úkonem žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít se žalobcem smlouvu o zápůjčce za podmínek v ní uvedených. Celý unikátní kód, v daném případě [číslo], slouží jako podpisový kód pro žalovanou, který nelze pozměnit nebo zaměnit, jelikož v sobě obsahuje několik proměnných a interních čísel. Dále proběhlo ověření totožnosti žalované telefonicky, kdy ji pracovník provozovatele webu [webová adresa] kontaktoval a ověřoval její vůli a záměr uzavřít smlouvu o zápůjčce na dálku výše popsaným způsobem. Pro žalobce byl systémem vygenerován kód ve tvaru [číslo]. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2. 1. smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce ke dni 1. 11. 2022 žalované částku ve výši 9 000 Kč. Rozdíl mezi částkou 10 000 Kč a částkou 9 000 Kč tvoří provize pro zprostředkovatele. Žalovaná se na základě ustanovení čl. 3 odst. 3. 1. smlouvy o zápůjčce zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství zpět společně s úroky ve splátkách po 817 Kč vždy k 1. dni v měsíci, tedy celkovou dlužnou částku, jak je uvedena v čl. 2 smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila ničeho, porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na tuto skutečnost se celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala dle článku 3. 2. smlouvy o zápůjčce ke dni 1. 1. 2013 okamžitě splatnou. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku a zesplatněnou částku zápůjčky ve výši 13 072 Kč neuhradila. Z důvodu prodlení žalované pak dále žalobce požaduje i úrok z prodlení z částky 13 072 Kč od 2. 1. 2023 do zaplacení, sjednaný v čl. 3 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a úrok smluvní z částky 13 072 Kč od 2. 1. 2023 do zaplacení, sjednaný v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 40 % z dlužné částky ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná se k jednání soudu dne 30. 3. 2023 bez omluvy nedostavila, předvolání soud považoval za doručené dnem 28. 2. 2023, kdy žalovanému písemnost převzala do vlastních rukou. Žalobce, resp. jeho zástupce se omluvil z účasti u jednání a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Za této situace soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků dle § 101 odst.3 o.s.ř. <i>4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Dle § 2 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Dle § 3 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela, dle písmene c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a dle písmene e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr,</i> <i>8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Detaily pohybů na účtu, výpisy z účtu žalobce i žalované, Smlouvou o spolupráci ze dne 20. 8. 2020, smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2022, splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1. 11. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala ve výši 9 000 Kč, neboť částka 1 000 Kč byla použita na provizi zprostředkovatele P2 [právnická osoba] Žalovaná se zavázala splatit dluh v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 817 Kč, první splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla zápůjčka poskytnuta a každá další splátka do 1. dne každého následujícího měsíce, tedy celkem částku 13 072 Kč. Dle smlouvy činila u této zápůjčky na dobu 16 měsíců úroková sazba 40 % ročně. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán dle odstavce 3. 3. smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky. Na účet žalované byla dne 1. 11. 2022 zaúčtována částka 4 000 Kč jako příchozí platba, z účtu žalobce pak byla jako odchozí platba evidována dne 1. 11. 2022 částka 10 000 Kč. Podle předžalobní výzvy ze dne 2. 1. 2023 v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 12. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), neboť se uskutečnila prostřednictvím zprostředkovatele ve smyslu ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). 13. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Sou