23 C 247/2023-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 6. 2023 proti žalované domáhala zaplacení celkové částky 14 600 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Dluh sestával z poskytnuté nevrácené jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a nákladů (poplatek) za odeslané upomínky ve výši 1 100 Kč. Žalobkyně poskytla jako úvěrující žalované jako úvěrované na základě Smlouvy ze dne 8. 11. 2021 (dále jako„ Smlouva“) úvěr na nákup zboží ve výši 12 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej zaplatit spolu se sjednanými poplatky celkem v 5 měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Své povinnosti však nesplnila, když ani přes písemnou výzvu ničeho nezaplatila. Žalobkyně od Smlouvy odstoupila dopisem ze dne 2. 5. 2022 s účinky ke dni 16. 5. 2022. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO/ISZR). 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření Smlouvy o úvěru. Soud při posuzování platnosti vedle občanského zákoníku zohlednil i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Musí však sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 8. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem Smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze Smlouvy o úvěru dostatečným způsobem. Žalobkyně prokázala Smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. 9. Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle Smlouvy a dle ust. § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a ust. § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle ust. § 2394 občanského zákoníku. Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s ust. § 123 a násl. zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - AT, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby 300 Kč. Žalobkyni náleží odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč, celkem 900 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 5 vyhlášky po 100 Kč, celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 252 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Tedy celkem 2 452 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta. 11. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.