23 C 346/2023-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 696,64 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení, smluvním úrokem, vč. kapitalizovaného) tak, jak je blíže specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dne 27. 8. 2008 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o osobní kreditní kartě k účtu č. [bankovní účet], na základě které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat spolu s úrokem ve výši 21,9 % p.a., když roční úroková sazba se mohla změnit v souladu s čl. 3 Podmínek. Žalovaný se zavázal za pojištění hradit cenu dle Sazebníku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný porušil podmínky Smlouvy, proto žalobkyně dopisem ze dne 2. 3. 2023 od Smlouvy odstoupila, když tato zanikla dne 16. 3. 2023. Žalovaný byl informován o celkové dlužné částce 20 797,23 Kč ke dni 29. 3. 2023, kterou přes výzvu neuhradil. Dluh sestával z jistiny 18 487,65 Kč, poplatků 208,99 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 1 962,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 138,28 Kč. Žalovaný dluh přes písemnou upomínku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (ISZR). 3. Věc byla rozhodnuta v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť se účastníci k jednání nedostavili (zástupce žalobkyně se písemně omluvil). 4. Soud měl na základě Smlouvy o kreditní kartě (vč. dodatku, smluvních podmínek), výpisy z účtu, oznámením o odstoupení, upomínkami včetně předžalobní, prokázáno následující: Žalovaný jako dlužník a žalobkyně jako věřitel uzavřeli dne 27. 8. 2008 Smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. [bankovní účet] (úvěr), na základě které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše 50 000 Kč. Banka jako věřitel si ještě před poskytnutím úvěru ověřila řádně z dostupných zdrojů schopnost žalovaného úvěr splácet (SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně dle smluvních podmínek od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalobkyně nárokovala nesplacenou jistinu ve výši 18 487,65 Kč, poplatky 208,99 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru ve výši 1 962,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 138,28 Kč vč. příslušenství specifikovaného ve výroku rozsudku. Smlouva o úvěru byla dle soudu platně uzavřena, prokázáno bylo i čerpání. Uvedená plnění jsou po právu dle Smlouvy a dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (jistina, úrok, poplatky). Žalobkyně postupovala dle tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 145/2010 Sb.). 5. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb. (občanský zákoník), řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření předmětné Smlouvy o úvěru došlo již dne 15. 3. 2007, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), příp. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.), ve znění pozdějších předpisů. 6. Dle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 – obch. zák.) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 501 odst. 1 obch. zák. věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Dle odst. 2 téhož ust. stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. 8. Dle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Dle odst. 2 téhož ust. v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 9. Dle ust. § 401 obch. zák. strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. 10. Dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Na základě předložených listinných důkazů při respektování zákonné úpravy soud žalobě mohl zcela vyhovět, když učinil následující skutkový a z něj vyplývající právní závěr. Žalobkyni se Smlouvou o úvěru, výpisy z účtu, oznámením o odstoupení a upomínkami, podařila prokázat tvrzená skutková verze, tedy sjednání Smlouvy i splatnost dluhu. Bylo prokázáno i čerpání finančních prostředků. Z tohoto důvodu tak je dáno právo žalobkyně požadovat zaplacení celkové dlužné částky 18 696,64 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 18 487,65 Kč, poplatky ve výši 208,99 Kč, a to s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení, úrokem z úvěru vč. kapitalizovaného), vše blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni v celkové výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – AT), 3x paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč tj. 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), a to včetně 21 % DPH tj. 252 Kč (advokát doložil osvědčení o registraci plátce DPH u t.s.). Náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží, neboť vyhověla požadavkům ust. § 142a o.s.ř. tím, že žalovanému před podáním žaloby zaslala na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). Předmětné řízení bylo zahájeno návrhem (žalobou) podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, proto je namístě, aby soud aplikoval u nákladů řízení příslušné ust. § 14b AT. 14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.