6 C 110/2023-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že dne 11. 10. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne 11. 10. 2021 zápůjčka ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 13 250 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč, a to ve lhůtě do 10. 11. 2021. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas, a to přesto, že v souvislosti s prodlením žalovaného byly žalovanému ve dnech ve dnech 17. 11. 2021, 24. 11. 2021, 1. 12. 2021, 10. 12. 2021 a 25. 12. 2021 zaslány písemné výzvy. Kromě zaplacení dlužné jistiny a sjednaného poplatku ve výši 3 250 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 500 Kč představující účely vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za zaslání shoda uvedených upomínek a pokusů o smír) a dále částky 3 470 Kč představující smluvní pokutu, kterou žalobkyně požaduje v částce odpovídající do výše, jež nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 3. 10. 2022, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 10. 10. 2021 mezi žalující společností a žalovaným, a to ve znění dodatku ke smlouvě ze dne 14. 10. 2021, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč (čl. 1 smlouvy, čl. 1 dodatku smlouvy) s tím, že se zavázal zápůjčku společně s poplatkem vrátit nejpozději do 10. 11. 2021 (čl. 1 smlouvy, čl. 1 dodatku smlouvy). V čl. 2 smlouvy o zápůjčce bylo dohodnuto, že v případě prodlení klienta s plněním závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve vši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že věřitel může požadovat i další účelně vynaložené náklady, které v souvislosti s prodlením klienta vzniknou, a to za písemnou upomínku (výzvu k úhradě) je věřitel oprávněn požadovat 500 Kč za každou výzvu při maximálním počtu pěti výzev. 5. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že dne 11. 10. 2021 byla na osobní účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem byl k uvedenému dni žalovaný, připsána částka 5 000 Kč a že dne 15. 10. 2021 byla na osobní účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem byl k uvedenému dni žalovaný, připsána částka 5 000 Kč 6. Soud zjistil, že listinami ze dne 17. 11. 2021, 24. 11. 2021, 1. 12. 2021, 10. 12. 2021 a 25. 12. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému upomínky – pokusy o smír, ve kterých žalovaného upozornila na splatnost dlužné částky a současně žalovanému oznámila, že náklady spojené s vyhodnocením a odesláním každé upomínky představují částku 500 Kč. 7. Dopisem ze dne 3. 10. 2022 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 19 634 Kč, a to ve lhůtě tří dnů. 8. Ještě před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svůj návrh na zaplacení částky 3 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 11. 2021 do zaplacení a dále návrh na zaplacení částek 2 500 Kč a 3 470 Kč zpět. Soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a v této části řízení zastavil. 9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § [číslo] odst. 1 o.z.lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z.po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím je důvodný. Soud měl prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce, když dne 14. 10. 2021 byl sjednán dodatek k této smlouvě, podle které žalovanému poskytla finanční částku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 250 Kč vrátit ve lhůtě do 10. 11. 2021. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, když žalovaný neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by byl splněn nebo že by zanikl jinak, uložil soud žalovanému zaplatit žalovanou částku, která po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení, tedy částku 10 000 Kč. Uvedená částka představuje dlužnou jistinu, která byla žalobkyní žalovanému poskytnuta na jeho účet, tak jak vyplývá i ze zprávy [právnická osoba] Protože k úhradě dlužné jistiny nedošlo včas, je žalovaný povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč podle shora citovaných ustanovení a v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. 14. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 52 %, ale současně byla neúspěšná v rozsahu 48 %, úspěch žalobkyně ve věci byl vyvážen jejím neúspěchem, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.