7 C 333/2023-60 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 747 Kč s odůvodněním, že žalovaný cestoval ve dnech 28.1, 9.2., 15.2, 18.2, 9.3., 17.5, 1.7., 5.7., 21.10, 27.10, 1.11, 8.11 a 15.12. 2022, veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] (který žalobci předmětnou pohledávku postoupil) a na výzvu orgánu přepravní kontroly se ani v jednom případě nevykázal platnou jízdenkou, na místě nezaplatil za uskutečněnou jízdu dlužné jízdné v částce 19 Kč ani přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě písemné výzvy. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 9.11.2023 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Předloženými listinami, a to zápisem o provedené přepravní kontrole, Smluvními přepravními podmínkami, Tarifem jízdného bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve dnech 28.1, 9.2., 15.2, 18.2, 9.3., 17.5, 1.7., 5.7., 21.10, 27.10, 1.11, 8.11 a 15.12. 2022 na linkách č. 2, 13, 27, 8 městské hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], bez platné jízdenky; dlužné jízdné ve výši 19 Kč ani přirážku ve výši 1 500 Kč za každou uskutečněnou jízdu žalovaný na místě neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.5.2023 spolu se seznamem postoupených pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému postupitelem oznámeno, jak bylo prokázáno dopisem právního předchůdce žalobce. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27.6.2023 spolu s dodejkou. <i>5. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>6. Dle zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění platném ke dni skutku, § 18a) odst. 2 písm. c), je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (Obdobně též § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění platném ke dni skutku a odst. 6 téhož ustanovení zákona).</i> 7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci přirážku 13 x 1 500 Kč a jízdné 13 x 19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne dle návrhu žalobce, neboť od tohoto dne byl žalovaný prokazatelně v prodlení se svým dluhem. Nárok na přiznání požadovaného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, žalobcova tvrzení ničím nezpochybňoval. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobce vyzval žalovaného více jak 7 dnů před podáním žaloby k plnění, tuto výzvu zaslal na poslední známou adresu, jak je zjevné z předložené dodejky. Soud tedy přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta 3 x 300 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění, dále pak paušální náhrady hotových výdajů advokáta za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby a výzvu k plnění, tj. 3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náhradu nákladů řízení, celkem ve výši 2 000 Kč, je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř). Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.