9 C 100/2023-55 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu celkem částku 10 588,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 2. 10. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu spotřebního zboží specifikovaného jako PC. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 686 Kč, když tato částka byla dne 7. 10. 2020 převedena na účet prodejce společnosti [právnická osoba] Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 811 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s úrokem ve výši 30,78 % ročně. Celková splatná částka včetně pojištění činila 19 464 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaná přestala hradit uvedené splátky, když neuhradila splátku dne 15. 11. 2021, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Přitom ve smlouvě bylo sjednáno, že v takovém případě je povinna uhradit nejen dlužné splátky, ale i veškeré příslušenství, náklady a sankce za porušení závazkového vztahu. Dlužná částka ke dni zesplatnění tj. 29. 3. 2022 činila 9 582,02 Kč, což bylo žalované dopisem z téhož dne sděleno. Sestávala z 5 nezaplacených splátek před zesplatněním ve výši 4 055 Kč, z části jistiny zbývající po zesplatnění ve výši 4 571,02 Kč, poplatků za upomínky v celkové výši 450 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 63 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužních splátek ve výši 243 Kč. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalovaná uvedla jako zdroj svého příjmu mateřskou dovolenou ve výši 14 000 Kč měsíčně a příjem domácnosti částku 70 000 Kč Náklady na bydlení v pronajatém bytě uvedla částku 2 000 Kč, do nákladů jí však byla započítána částka vyšší, a to 5 800 Kč, další náklady uvedla v částce 1 000 Kč s tím, že nesplácí žádné další úvěry. Do výdajů byla započtena částka 2 100 Kč – vyživovací povinnost a částka 3 400 Kč jako životní minimum. Z příjmu 14 000 Kč by tak mělo žalované zbýt 1 700 Kč, z čeho by mohla hradit splátky 811 Kč měsíčně, po jejich uhrazení by žalované zůstala částka 889 Kč. Poukázal na to, že si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a má za to, že toto naplňuje a nepostupuje tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. 3. Žalované byla zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, doručeno bylo 27. 4. 2023 na adresu nově zjištěnou a postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na adresu trvalého pobytu. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila ani k navrhovanému postupu. Soud proto po daném poučení měl za to, že s navrhovaným postupem, tj. rozhodnutím bez nařízení jednání, souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, tj. dle § 115a o.s.ř. již v podaném návrhu. Soud proto rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě důkazů ve spise založených. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12 686 Kč na koupi zboží a žalovaná se zavázala uvedený úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 811 Kč po dobu 24 měsíců spolu s pojištěním (722 + 89 Kč). Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 30,78 % ročně, celkem měla být uhrazena částka 17. 328 Kč. Splatnost první splátky nastala 15. 11. 2020 a následující splátky měly být hrazeny vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena dne 2. 10. 2020 s obchodním zástupcem žalobce, [právnická osoba] Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že za odeslání upomínky budou účtovány poplatky a smluvní pokuta za pozdní úhradu splátek činí 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Ohledně žalované jako klientky je uvedeno, že je svobodná, na mateřské dovolené s příjmem 14 000 Kč měsíčně, příjmem domácnosti 70 000 Kč, jednou vyživovací povinností, výdaji na bydlení 2 000 Kč při bydlení v podnájmu a ostatními měsíčními výdaji 1 000 Kč. 9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že předepsané splátky byly hrazeny do 15. 10. 2021 po 811 Kč měsíčně. 10. Písemností ze dne 29. 3. 20122 bylo prokázáno, že žalovaná ani po upomínkách neuhradila dlužné částky, proto došlo k zesplatnění dlužných částek, které tvořily celkovou částku 9 582,02 Kč, sestávající z dlužných splátek, nesplacené části jistiny, úroku z prodlení, smluvní pokuty a poplatku. K úhradě byla vyzvána do 18. 4. 2022. 11. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 10. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla upomínána, a to na korespondenční adresu, kterou uvedla v žádosti a ve smlouvě o úvěru, zároveň byla vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky a poučena o tom, že v případě, že dlužná částka nebude uhrazena, bude záležitost řešena soudní cestou. 12. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, ale musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné listiny prokazující konkrétní příjmy ani výdaje žalované. Také ve smlouvě tvrzený další příjem do domácnosti 70 000 Kč měsíčně nebyl žádným způsobem specifikován ani doložen. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy a zejména výdaje žalované nebyly řádně zjišťovány a zejména ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez