9 C 7/2023-28 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 9. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 16 800 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 4. 3. 2020 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě půjčil žalované částku 21 000 Kč. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku 16 168 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 010 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a náklady za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 658 Kč. Celkovou částku se zavázala splatit v 12 měsíčních splátkách po 3 098 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 4. 3. 2021. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými splátkami a právní předchůdce měl právo požadovat po žalované uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaná uhradila pouze částku 4 200 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 28. 1. 2022 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 46 330,18 Kč, její příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 5. 3. 2021 do 28. 1. 2022 částkou 1 270,50 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení zákonnou sazbou 8,25 % ročně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 17. 1. 2023 vyzvána ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které si půjčila částku 21 000 Kč jako refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] který činil 8 496 Kč s tím, že žalované bude vyplacena částka snížená o zůstatek z celkové dlužné částky, tedy částka 12 504 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 16 168 Kč po dobu 12 měsíců po 3 098 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalované sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byla vyzývána k zaplacení dlužné částky ve výši 46 380,76 Kč bez příslušenství. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022 byla žalovaná vyzývána právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky nejpozději do 21. 6. 2022. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. je žalovaný povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši 21 000 Kč, kterou se zavázala splácet a splatit spolu s dohodnutými poplatky a úroky ve výši 16 168 Kč do 4. 3. 2021. Uhradila však pouze částku 4 200 Kč, z poskytnuté zápůjčky tak zbývalo uhradit částku 16 800 Kč. Žalobce, zřejmě si vědom neplatnosti sjednané smlouvy o zápůjčce, požadoval po žalované pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu částky, kterou žalované zapůjčil – 21 000 Kč a částky, která mu byla vrácena - 4 200 Kč. Tomuto návrhu bylo soudem vyhověno, neboť žalovaná uhradila na jistinu pouze částku 4 200 Kč a získala tak neoprávněný majetkový prospěch ve výši 16 800 Kč, který je povinna vrátit. Rovněž je povinna uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 16 800 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % z dlužné částky. Za období od 5. 3. 2021 do 28. 1. 2022 byly úroky již kapitalizovány (vypočteny) částkou 1 270,50 Kč a ode dne následujícího činí 8,25 % z částky 16 800 Kč až do její úhrady, i v této části bylo žalobě vyhověno. Žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, když mu byla pohledávka postoupena a žalovaná byla o postoupení informována. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, paušální náhradě ve výši 1 500 Kč, tj. 3 x 300 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 2 252 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaná netvrdila žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 10. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.