11 C 10/2024-52 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 26 324,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 11.8.2003 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru (dále jen „Úvěrová smlouva“), na základě, níž žalované poskytl úvěrový rámec do výše 30 000 Kč, čerpaný úvěr se žalovaná zavázala hradit pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných k 20. dni v měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty také sjednané úroky, poplatky a případné smluvní sankce. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem 132 403,86 Kč, na načerpaný úvěr uhradila 273 234 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil svého oprávnění požadovat okamžité zaplacení dlužné částky a úvěr zesplatnil ke dni 17.5.2023. Žalovaná na dlužnou částku po zesplatnění neuhradila žádnou částku. Žalovaná tak žalobci dluží částku ve výši celkem 26 324,22 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 24 996,22 Kč, poplatků ve výši 140 Kč, nákladů vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut v částce 288 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění do dne sepisu žaloby, tj. ke dni 28.8.2023 ve výši 961,94 Kč a od 29.8.2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z jistiny ve sjednané sazbě 26,64 % p.a. do dne sepisu žaloby ve výši 4 365,88 Kč a od 29.8.2023 do zaplacení ve výši dle ust. § 122 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila. Žalobce v rámci postupu poskytování úvěru naplnil svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model, provedl lustraci žalované v příslušných úvěrových registrech.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 4.3.2024 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Smlouvou o úvěru ze dne 11.8.2003, Úvěrovými podmínkami žalobce, potvrzením o provedení ověření bonity klienta ze dne 28.8.2023 měl soud prokázáno, žalobce poskytl žalované úvěrový rámec revolvingového úvěru ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatky dle Sazebníku a úrokem ve výši 26,64 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky žalobce. Podle Smlouvy v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je žalobce oprávněn zesplatnit celý čerpaný úvěr. Dle smluvních podmínek Hlava 12 § 3 v případě prodlení s úhradou splátky úvěru, smluvní pokuty nebo platby dle § hl. 7 § 6 těchto ÚP či její části delší než 7 dní je klient povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V případě prodlení s úhradou splátky úvěru, případně RÚ či její části delšího než 7 dní je klient dále povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 8 % z částky s jejíž úhradou je v prodlení. Transakční historií, výzvou k zesplatnění ze dne 17.5.2023 spolu s podacím archem měl soud prokázáno, že žalovaná průběžně čerpala úvěr, hradila splátky, poté splátky přestala splácet. Žalovaná načerpala celkem 132 403,86 Kč, během úvěrového vztahu uhradila žalobci celkem 273234 Kč. Žalobce úvěr ke dni 17.5.2023 zesplatnil, k úhradě dlužné částky žalované poskytl lhůtu 14 dnů ode sepsání výzvy. Ke dni 17.5.2023 činila dlužná částka na jistině 24 996,22 Kč, na poplatcích 140 Kč, na nákladech vymáhání 900 Kč, smluvních pokutách 288 Kč. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 8.6.2023, jeho odeslání bylo prokázáno poštovním podacím archem, žalované byla poskytnuta lhůta k plnění do 15.6.2023. Žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy byla rozvedená, měla vlastní bydlení, dosahovala čistého měsíčního příjmu 6 296 Kč, pobírala částečný invalidní důchod ve výši 4 234 Kč měsíčně, neměla žádné splátky. Žalobce při svých výpočtech pracoval se životním minimem, minimálními výdaji na bydlení, výdaji na domácnost uvedenými žalovanou ve výši 2 020 Kč měsíčně, jak bylo prokázáno Úvěrovou zprávou, Potvrzením o ověření bonity klienta, Výpočtem MLS.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (výrok I.), neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě, níž žalovaná čerpala revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, který se s úroky a poplatky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila, žalobce tak důvodně přistoupil k zesplatnění úvěru. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobcem bylo provedeno v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že na základě platného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalované, žalovaná své smluvní povinnosti n