15 C 128/2024-42 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalované domáhal původně následujícího plnění:a) částky 20 000 Kč jakožto dlužné jistiny,b) úroku 4 376 Kč,c) smluvní pokuty 660 Kč,c) úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek za období od 20. 6. 2023 do zaplacení.2 Tvrdil, že společnost , právnická osoba, (dále i jen „původní věřitel“) poskytla žalované na základě smlouvy z 18. 10. 2022 úvěr ve výši původně 12 000 Kč, navýšený 25. 10. 2022 na 20 000 Kč. Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovanou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek.3 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.4 Ze smlouvy o úvěru datované 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobce zapůjčil žalované částku 12 000 Kč, dne 25. 10. 2022 došlo smluvně k navýšení na částku 20 000 Kč.5 Soud se při posuzování platnosti obou smluv zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitelky tento splácet.6 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitelky musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelkou. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitelky. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitelka bude v budoucnu schopna poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jejích tvrzení.7 Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitelky nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).8 Žalobce v žalobě uvedl, že nedisponuje dokumentací prokazující proces posuzování úvěruschopnosti.9 Poučení žalobce dle § 118a občanského soudního řádu nemohlo být realizováno, jelikož žalobce se z účasti na jednání omluvil.10 Otázku platnosti úvěrové smlouvy soud posuzoval z úřední povinnosti.11 Na smlouvu o úvěru třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, hledět jako na neplatnou, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky. V tomto ohledu soud žalobce poučil a poskytl mu lhůtu, aby tvrzení a důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti byly doplněny.12 Na smlouvu o úvěru třeba ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. hledět jako na neplatnou, neboť úvěrující neposoudil úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky dostatečným způsobem. Rámec posuzování úvěruschopnosti spotřebitelky je totiž takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelkou. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitelky. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitelka bude v budoucnu schopna poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jejích tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitelky nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).13 Žalobě tak bylo vyhověno toliko částečně, pokud jde o jistinu a úrok z prodlení, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny).14 Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, byla zde dohoda stran v tom směru, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaná v prodlení se zaplacením jistiny.15 Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.16 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.17 Ve věci bylo aplikováno ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále i jen „vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady:zaplacený soudní poplatek 1 020 Kč, odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 300 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, tedy 3 x 100 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně.18 Úspěch žalobce možno vyjádřit následovně: 79,9 %. Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu (tj. 59,8 % nákladů účelně vynaložených).19 Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).20 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).21 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.