15 C 274/2023-35 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce tvrdil, že jako úvěrující uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru v částce 28 400 Kč. Žalovaná měla zaplatit dlužnou částku spolu s poplatky (7 100 Kč, 440 Kč za klidné splácení a 116 Kč za info SMS). Nezaplatila ale ničeho. Vedle dluhu na jistině a poplatcích žádal žalobce úrok z prodlení z této částky za dobu od 18. 12. 2022 do zaplacení a smluvní pokutu 2 556 Kč, sjednanou dle čl. 6. 4. všeobecných obchodních podmínek.2 Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila.3 Ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 1. 2024. Žalobce se z něj řádně a včas omluvil, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy a soud tedy projednal věc v nepřítomnosti účastníků, postupem dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Dne 17. 1. 2024 již jen došlo k vyhlášení rozhodnutí, aniž by účastníky bylo třeba dle o.s.ř. o tomto úkonu vyrozumívat.4 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o poplatcích uvedených v bodě 1 odůvodnění.5 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8 Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9 Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10 Dle § 1932 odst. 2 občanského zákoníku je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.11 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, avšak jen částečně.12 Soud posoudil úvěrovou smlouvu jako platnou, avšak jen v části týkající se jistiny a poplatků uvedených v bodě 1 odůvodnění.13 Soud se při posuzování platnosti smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí zápůjčky tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet.14 Soud má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, nýbrž sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude v budoucnu schopna splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen jej splácet, jinak je smlouva neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát smluvním závazkům dostatečným způsobem, vyžádal si od ní nejen informace, ale i listiny, na základě nichž její schopnost splácet posoudil.15 Požadovaný dluh z jistiny a poplatků je tedy po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku.16 Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě, učinil soud následující úvahu. Sjednání smluvní pokuty ve smluvních podmínkách je postupem odporujícím právu, jde o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (viz § 56 občanského zákoníku). Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nemají sloužit ke skrytí ujednání o smluvní pokutě. V podrobnostech soud odkazuje například na nález Ústavního soudu z 11. 11. 2013, spisová značka I. ÚS 3512/11, kde je problematika obchodních podmínek a smluvních pokut do nich zahrnutých podrobena testu ústavněprávní konformity, s výsledkem pro dodavatele nepříznivým. Tedy smluvní pokuta nebyla sjednána platně, ujednání o ní je neplatné (§ 588 občanského zákoníku) a tento dílčí požadavek tedy soud zamítl.17 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.18 Úspěch žalobce možno vyjádřit v procentech následovně: 93,3 %. Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu (tedy 86,6 %).19 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: soudní poplatek ve výši 1 545 Kč, odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 500 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, tedy 3x po 100 Kč a DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.).20 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.