15 C 76/2024-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 7 000 Kč představující neuhrazený zůstatek úvěru (dále v odůvodnění i jen „jistina“), částky 2 800 Kč jako úroku a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 3. 2023 do zaplacení. Požadoval i částku 1 414 Kč představující dlužnou smluvní pokutu ke dni zesplatnění pohledávky (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 9 800 Kč od 27. 3. 2023 do 15. 10. 2023) dle čl. 4. 2. písm. c) úvěrové smlouvy. Tvrdil, že poskytl jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy ze dne 24. 10. 2022 spotřebitelský úvěr č. , hodnota, s rámcem 7 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr k 26. 3. 2023 zesplatnil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 24. 6. 2024 se žalovaný nedostavil. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Dne 3. 7. 2024 došlo již jen k vyhlášení rozsudku a tedy k takovému jednání nebylo třeba účastníky předvolávat.4. Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru specifikovaného v bodě 1 odůvodnění, tedy ujednání o jistině, úrocích, poplatcích, vrácení úvěru ve splátkách. Bylo prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán.5. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.10. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.11. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.12. Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. Dále je po právu požadavek na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 občanského zákoníku. Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz. Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.13. Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu se zákonnými limity dle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Pokud jde o zohlednění plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z úvěrové smlouvy a ustanovení § 1932 občanského zákoníku. Uzavírá, že věřitelem provedené zohlednění a přiřazení plateb těmto podmínkám odpovídá.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených. Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 2 x 1 580 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odměnu ve výši 790 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, za výše specifikované úkony, čili 3x 300 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).16. Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.