17 C 202/2024-27 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 32 429 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 20. 4. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 500 Kč, a to zasláním na účet č. , č. účtu, dne 20. 4. 2023. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 5 712 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 20. 5. 2023. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy. Rovněž tak potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její součástí. Zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu elektronicky podepsal, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani na základě zaslaných výzev. Výše dluhu činí 26 712 Kč a sestává z jistiny a poplatku. Dále je žalobkyní požadována smluvní pokuta z prodlení ve výši 5 717 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč). K výzvě soudu k doplnění údajů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že v tomto směru nebude doplňovat skutková tvrzení a pro případ posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné požadovala vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do datové schránky doručeny dnem 9. 9. 2024).3. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu dne 20. 4. 2023 na částku 18 500 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 712 Kč a vše uhradit do 20. 5. 2023. Dále byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána smluvní pokuta v případě prodlení s plněním závazků ze smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 18 500 Kč od žalobkyně, a to dne 20. 4. 2023.4. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzýván písemnými upomínkami ze dne 27. 5. 2023, 3. 6. 2023, 10. 6. 2023, 19. 6. 2023, 4. 7. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou.5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.8. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření této smlouvy, proto vyzval žalobkyni k doplnění žaloby týkající se právě otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyně k dané výzvě sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby bylo vráceno vše, co podle smlouvy o zápůjčce žalovaný obdržel, tedy vrátil bezdůvodné obohacení a uhradil úroky v zákonné výši a náklady řízení.9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Vycházeje z vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů má soud za to, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k čemuž také žádné důkazy nebyly předloženy ani navrženy. Jedná se tak o smlouvu neplatnou, čehož si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření k výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni pouze částku 18 500 Kč, když obdržel zápůjčku v této výši a na tuto ničeho neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní mnohokrát vyzván. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl pouze co do částky 18 500 Kč a ve zbytku žalobní návrh zamítl, neboť smlouva byla vyhodnocena jako neplatná a dle této nelze přiznat ani smluvní pokutu (5 717 Kč) a účtované poplatky (2 500 Kč). Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení z částky 18 500 Kč, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení byl pak žalobní návrh zamítnut.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné a v obdobné výši, proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.