17 C 291/2023-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 6. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 15 302,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 1. 2. 2021 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu tato společnost poskytla částku 20 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) ve výši 17 184 Kč; celkem se tak zavázal splatit částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 1. 4. 2022. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil (zaplatil pouze 15 900 Kč). Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 11 871,45 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 678,60 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 609,48 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 063,84 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 2 060,63 Kč, postoupeným smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 409,94 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 104,45 Kč, účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 430,85 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které byly uvedeny příjmy, výdaje a zaměstnání. Žalovanému podle těchto údajů měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 24 040 Kč a byl tedy schopen splácet poskytnutý úvěr (k dispozici mu nadále zůstala částka 21 384 Kč). K doložení příjmů žalovaného žalobkyně předložila dodatek k pracovní smlouvě ze dne 20. 11. 2020 a výplatní pásky za měsíce 10, 11 a 12/ 2020. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 24. 11 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 14. 11. 2023). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 2. 2023, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 adresovaným žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 1. 2. 2021 uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit poskytnutý úvěr a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč (tj. úroky ve výši 1 925 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s jakoukoli splátkou se dlužník zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši, 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení; za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu ve výši max. 500 Kč. 5. V rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem 42 672 Kč. Jako výdaje konstatoval 3 000 Kč na bydlení + energie (při vlastním bydlení), 7 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 8 632 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Příjem byl doložen Dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 20. 11. 2020 a výplatními páskami za období od října do prosince 2020, podle kterých činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 42 672 Kč. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným, pracovní smlouvu a výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem za předchozí tři měsíce před uzavřením smlouvy činil u žalovaného 42 672 Kč. Po odečtení v žádosti o úvěr konstatovaných výdajů žalovaného (18 632 Kč), které byly vzhledem ke specifikovaným dílčím položkám reálné, by tak žalovanému zůstaly finanční prostředky ve výši 24 040 Kč a po odečtení sjednané splátky 2 656 Kč rezerva ve výši 21 384 Kč. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřená byla tedy uzavřena platně, a proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl, když žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by na úvěr zaplatil více, než žalobkyně uvedla, či že by dluh zanikl jinak. Žalobkyni byly zároveň přiznány sjednané úroky, úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., sjednaná smluvní pokuta ve výši 3 430,85 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč. 12. O nákladec