20 C 132/2024-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 54 216,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 10. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že dne 31. 5. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, (dále též „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč vyplacením na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod VS4403418. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 31. 5. 2024. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původní věřitelky. Původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKNI a úvěrové historie. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, dostala se do prodlení i přes upomínky a upozornění na zesplatnění celého úvěru k 30. 9. 2023. OD 1. 10. 2023 je tak žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Předmětem návrhu je nesplacená jistina úvěru 40 000 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 13 818,55 Kč a smluvní pokuta 397,89 Kč. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně posouzení jejího nároku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované ve výši jistiny.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel, a to dne 22. 7. 2024.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.10. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , Anonymizováno, soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela dne 31. 5. 2023 s původní věřitelkou, bylo ujednáno poskytnutí úvěru žalované ve výši 40 000 Kč na účet č. , č. účtu, na dobu 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, které se žalovaná zavázala uhradit ve 12 splátkách po 5 688,45 Kč, úvěr měl být splacen do 31. 5. 2024. Smluvní strany se dále dohodly na smluvní pokutě 0,1 % denně z jistiny při prodlení jakékoli části závazku žalované a na poplatku 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku, nejvýše tři zpoplatněné upomínky. Ve smlouvě byla uvedena adresa žalované (její trvalý pobyt) , adresa, . Z výpisu z účtu , jméno FO, CREDITAS a.s. soud zjistil, že z účtu uvedeného ve smlouvě s uvedením jména žalované byla na daný účet uhrazena 1 Kč a dne 31. 5. 2023 zasláno 40 000 Kč pod VS , var. symbol, .11. Ze zprávy , jméno FO, a.s. soud zjistil, že účet č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě o úvěru) patřil k 31. 5. 2023 žalované a ze od původní věřitelky pod VS , var. symbol, bylo na tento účet zasláno 40 000 Kč.12. Z upomínky ze dne 31. 7. 2023 a ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že původní věřitelka žalovanou na adresu uvedenou ve smlouvě vyzývala k úhradě dlužných 5 798,59 Kč - jistina po splatnosti 1 943,45 Kč, smluvní úrok 3 745 Kč (tj. 5 688,45 Kč), smluvní pokuta 60,14 Kč a poplatek za upomínku 50 Kč, později k úhradě 11 657,01 Kč – 2 splátky úvěru, smluvní pokuta 180,11 Kč a poplatky za upomínku 100 Kč. Žalovaná byla upozorněna, že pokud se bude vyhýbat řešení svého dluhu, může být úvěr zesplatněn.13. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 54 366,44 Kč skládající se z dlužné jistiny 40 000 Kč, smluvního úroku 13 818,55 Kč, smluvní pokuty 397,89 kč a poplatků za upomínky 150 Kč. K úhradě, avšak již částky 58 246,44 Kč z předmětného úvěru a nákladů právního zastoupení 9 098 Kč, byla žalovaná vyzvána i dopisem zástupce žalobkyně ze 17. 1. 2024 odeslaným téhož dne na adresu trvalého pobytu žalované s upozorněním na možné soudní řízení, pokud nedojde k uhrazení do tří dnů.14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 17. 1. 2024 a přehledu postupovaných pohledávek soud zjistil, že původní věřitelkou bylo žalované na adresu jejího trvalého bydliště oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 40 000 Kč. V prvé řadě se totiž soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo možné zjistit, jak posuzovala úvěruschopnost žalované. Z tohoto lze usuzovat, že nedisponuje příslušnými listinami, neboť mj. navrhovala případně posoudit jej