7 C 157/2024-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2023 na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8.6.2023 mezi společností společnost , právnická osoba, ., IČ: , Anonymizováno, , jako postupitelem a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobce požaduje žalovanou částku vzniklou z nesplacené jistiny úvěru, jelikož mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 20.9.2022 bezhotovostně poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, která však žalobce není schopen doložit. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neplnil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 14.1.2024, tudíž žalobce požaduje úrok z prodlení od 25.1.2024, kdy datum splatnosti byl určen tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky žalobce přičetl 10 dnů, jelikož v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta - žalovaného. Přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 2.7.2024 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru včetně smluvních podmínek a informací o spotřebitelském úvěru, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 20.9.2022 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr dle ust. § 2395 o.z. ve výši 20 000 Kč, který bude žalovanému zaslán na jím označený účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách k 20. dni měsíce. Výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobce dne 20.9.2022. Smlouvami o postoupení pohledávek měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena. Listinou ze dne 14.1.2024 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 14.1.2024 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému téhož dne, žalovanému byla poskytnuta k zaplacení lhůta tří dnů.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 20 000 Kč, který se s poplatky zavázal uhradit v pravidelných splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o kontraktačním procesu (tj. včetně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí), uvedl, že k tomuto nenavrhuje nedisponuje žádnými důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a o