17 C 168/2025-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 053 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 13. 3. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, dne 13. 3. 2024 dodatek ke smlouvě a dne 14. 3. 2024 další dodatek ke smlouvě, přičemž na základě těchto byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 5 700 Kč, a to zasláním na účet č. , č. účtu, . Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit poplatek v celkové výši 1 853 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 11. 4. 2024. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. Rovněž tak potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy a se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její součástí. Zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu elektronicky podepsala, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 2 000 Kč. Výše dluhu činí 7 553 Kč a sestává z jistiny a poplatku. Dále jsou žalobkyní požadovány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč). K výzvě soudu k doplnění údajů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že v tomto směru nebude doplňovat skutková tvrzení a pro případ posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné požadovala vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny dnem 18. 8. 2025 ve smyslu § 50m o.s.ř.).3. Smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 3. 2024, včetně jejích dodatků ze dne 13. 3. 2024 a 14. 3. 2024 bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu na celkovou částku 5 700 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 1 853 Kč a vše uhradit do 11. 4. 2024. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 5 700 Kč od žalobkyně, a to ve dnech 13. 3. 2024 a 14. 3. 2024., právnická osoba, zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzývána písemnými upomínkami ze dne 18. 4. 2024, 25. 4. 2024, 2. 5. 2024, 11. 5. 2024, 26. 5. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2025 s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou.5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.8. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření této smlouvy, proto vyzval žalobkyni k doplnění žaloby týkající se právě otázky zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyně k dané výzvě sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby bylo vráceno vše, co podle smlouvy o zápůjčce žalovaná obdržela, tedy vrátila bezdůvodné obohacení a uhradila úroky v zákonné výši a náklady řízení.9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Vycházeje z vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů má soud za to, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, k čemuž také žádné důkazy nebyly předloženy ani navrženy. Jedná se tak o smlouvu neplatnou, čehož si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření k výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vztah účastníků je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni pouze částku 3 700 Kč, když obdržela zápůjčku ve výši 5 700 Kč a na tuto uhradila pouze 2 000 Kč. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl pouze co do částky 3 700 Kč a ve zbytku žalobní návrh zamítl, neboť smlouva byla vyhodnocena jako neplatná a dle této nelze přiznat ani účtované poplatky (2 500 Kč). Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení z částky 3 700 Kč ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následující po sjednané splatnosti zápůjčky.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v převážné míře úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.