17 C 181/2025-57 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 31. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela se žalovanou jako úvěrovanou dne 13. 5. 2025 Rámcovou smlouvu o úvěru ID , Anonymizováno, a v návaznosti na tuto Smlouvu o úvěru ID , Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně (tj. částka 9 000 Kč) nejpozději dne 12. 6. 2025. Žalobkyně poukázala finanční prostředky na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 18. 7. 2025 dlužnou částku zcela neuhradila, když na tuto zaplatila pouze 1 600 Kč a po podání žaloby dalších 2 200 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si opatřila výpisy z bankovního účtu žalované za období od 11. 2. 2025 do 13. 5. 2025, přičemž z těchto zjistila, že žalovaná je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, průměrným čistým měsíčním příjmem 19 574 Kč; z účtu byly identifikovány i další zdroje příjmu (např. od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 8 000 Kč měsíčně a od Úřadu práce , adresa, – příspěvek na bydlení – ve výši 6 388 Kč měsíčně). Za výši osobních výdajů žalované žalobkyně považovala částku 13 000 Kč měsíčně (při jejím výpočtu vycházela ze statistických ukazatelů a z údajů uvedených žalovanou). Z náhledu do úvěrového registru žalobkyně dále ověřila, že žalovaná veškeré své závazky řádně a včas hradí a nedostává se do prodlení. Ani z lustrace v centrální evidenci exekucí žalobkyně nezjistila překážku pro poskytnutí úvěru. Konečně žalobkyně přihlédla k tomu, že žalovaná předchozích 21 jí poskytnutých úvěrů řádně uhradila. Neměla tedy pochybnosti o tom, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 24. 11. 2025 řádně předvolána (předvolání k jednání považoval soud žalované za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 3. 11. 2025, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 20. 10. 2025), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. V rámci písemného vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že smlouva, která je předmětem sporu, byla pro ni postavena velmi nevýhodně (úroky a poplatky dosahovaly lichvářských hodnot, tyto byly v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru i dobrými mravy). Platná tak zůstala pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu.3. Protože co do částky 800 Kč a 1 410 Kč vzala žalobkyně žalobní návrh zpět, když žalovaná částku 2 200 Kč uhradila po podání žaloby, soud ohledně těchto částech řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil (výrok V.).4. Z Rámcové smlouvy o úvěru ID , Anonymizováno, , ze Smlouvy o úvěru ID , Anonymizováno, a z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2025 uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byla žalované dne 13. 5. 2025 na účet uvedený ve smlouvě převedena částka 30 000 Kč, kterou se zavázala uhradit nejpozději do 12. 6. 2025. Úroková sazba činila 1 % denně a žalovaná se tak zavázala uhradit celkem částku 39 000 Kč.Dle potvrzení o odchozí úhradě žalovaná na dluh, který je předmětem sporu (tento byl identifikován variabilním symbolem totožným s číslem smlouvy), uhradila částku 3 800 Kč.5. Z přehledu kontraktů předložených žalobkyní soud zjistil, že v době poskytnutí úvěru žalovaná splácela dalších devět závazků, přičemž součet aktuálních měsíčních splátek činil 78 707 Kč. V téže listině žalobkyně uvedla, že uvažovaný příjem žalované činí 19 574 Kč, uvažované výdaje 13 000 Kč a uvažované pravidelné splátky 24 563 Kč.Dle výpisu z účtu žalované za období od 11. 2. 2025 do 13. 5. 2025 činila hodnota příchozích plateb 1 204 210,02 Kč (z toho 301 804,01 Kč úvěry a splátky), hodnota odchozích plateb 1 176 507,63 Kč (z toho na gambling činila odchozí částka 291 125 Kč) a rozdíl těchto hodnot 27 702,39 Kč.6. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána dopisy a SMS zprávami žalobkyně ve dnech 9. 6. 2025 až 16. 7. 2025 (jak vyplývá ze seznamu výzev k úhradě) a následně pak předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2025.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila výpis z účtu žalované za období od 11. 2. 2025 do 13. 5. 2025, p