18 C 195/2025-123 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 zaplacení celkem částky 18 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 6. 9. 2024 s žalobkyní elektronickou formou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podle ní poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 500 Kč, a to na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky ve splátkách po 2 775 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2025 a proto žalobkyně po několika výzvách úvěr zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: částky 18 500 Kč, náklady spojené s upomínkováním ve výši 1 000 Kč Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaný uvedl, že má náklady na bydlení 4 000 Kč, náklady na domácnost 3 000 Kč, finanční závazky ve výši 8 000 Kč, je svobodný, deklaroval příjem 26 000 Kč měsíčně. Žalobkyně soudu dále předložila lustraci v nebankovních registrech s negativním výsledkem, výpisem z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpisy z běžného účtu žalovaného, kopii dvou dokladů k ověření totožnosti žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 12. 2020 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, coby fyzické osobě, spotřebiteli, a to ve výši 18 000 Kč, přičemž částka byla vyplacena na účet spotřebitele č., č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, tj. do 15. 8. 2025, sjednána byla úroková sazba 15 % p.m. (měsíčně) a žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve splátkách po 2 775 Kč měsíčně, spatných vždy k 15. dni v měsíci, celkem se žalovaný zavázal zaplatit 51 800 Kč. V čl. 5.3. byly uvedeny finanční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalovaného. Pokud nedojde k úhradě dlužné částky po dvou upomínkách, je poskytovatel oprávněn jistinu úvěru zesplatnit (čl. 5.5.).Obsahem smlouvy je i posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z čeho soud zjistil, že žalovaný měl předložit kopii občanského průkazu a druhého dokladu totožnosti, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z nebankovních registrů.9. Žalovanému byly opakovaně zasílány upomínky k úhradě dlužných plateb, což bylo prokázáno upomínkami ze dne 20. 10. 2024, 5. 11. 202421. 4. 2025.10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.13. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. z