20 C 119/2025-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 14 295 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 025 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že dne 23. 6. 2024 byla mezi společností , právnická osoba, (dále též „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacením na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně vyzývána opakovaně k úhradě dluhu. V upomínce z 22. 11. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru a byla vyzvána k okamžité úhradě. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původní věřitelky. Původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKNI a úvěrové historie. Předmětem návrhu je nesplacená jistina úvěru 9 025 Kč smluvní úrok ke dni zesplatnění 5 270 Kč. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně posouzení jejího nároku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované ve výši jistiny. K dotazu soudu doplnila, že žalovaná na pohledávku uhradila pouze 4 646 Kč.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel, a to dne 28. 7. 2025. Žalovaná ničeho nesporovala, po celé řízení byla pasivní.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.10. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela dne 23. 6. 2024 s původní věřitelkou – , právnická osoba, , bylo ujednáno poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované do výše 10 000 Kč zasláním na účet č. , č. účtu, na dobu neurčitou. Minimální počáteční splátka měla činit 2 144 Kč měsíčně, úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně. Smluvní strany se dále dohodly na smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné jistiny úroku z prodlení v zákonné výši a příslušných poplatcích. Ve smlouvě byla uvedena adresa žalované (její trvalý pobyt) , adresa, .11. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě o úvěru) patřil od 25. 5. 2023 žalované, že tato měla jako jediná právo dispozice s účtem a že od původní věřitelky byla na tento účet zaslána dne 23. 6. 2024 částka 10 000 Kč pod VS , var. symbol, .12. Z upomínky ze dne 22. 11. 2024 soud zjistil, že původní věřitelka žalovanou na adresu uvedenou ve smlouvě vyzývala k úhradě dlužné jistiny 9 025 Kč, smluvního úroku 5 270 Kč, smluvní pokuty 58 Kč a poplatku za upomínku 150 Kč, neboť poskytnutá půjčka byla zesplatněna k 22. 11. 2024.13. Předžalobní výzvou z 18. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové částky 18 622 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 13 880 Kč a nákladů řízení 4 742 Kč, s upozorněním na možné soudní řízení, pokud nedojde k uhrazení do tří dnů.14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 18. 1. 2025 a přehledu postupovaných pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a že původní věřitelkou bylo žalované na adresu jejího trvalého bydliště oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 5 354 Kč. V prvé řadě se totiž soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo možné zjistit, jak posuzovala úvěruschopnost žalované. Z tohoto lze usuzovat, že nedisponuje příslušnými listinami, neboť mj. navrhovala případně posoudit její nárok ohledně 40 000 Kč jaké nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o s