107 C 19/2025-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 9. 2025 po žalovaných domáhal společně a nerozdílně zaplacení částky 435 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdil, že dne 18. 10. 2024 byla mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanými jako vydlužiteli uzavřena smlouva o zápůjčce částky 435 000 Kč. Žalovaní se zavázali zápůjčku společně a nerozdílně žalobci vrátit do 15. 12. 2024 spolu s úrokem 3 160 Kč za každý i jen započatý kalendářní měsíc až do úplného vrácení zápůjčky (požadován úrok za 12 měsíců od října 2024 do září 2025 po 3 160 Kč, celkem 37 920 Kč). Žalovaní zápůjčku nevrátili a dne 22. 12. 2024 podepsali uznání dluhu co do důvodu a výše s tím, že zápůjčka bude vrácena v měsíčních splátkách po 35 000 Kč počínaje lednem 2025; pro případ prodlení i jen některé splátky dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Dále žalovaní uznali nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení od počátku prodlení do zaplacení dluhu a účastníci si ujednali, že v případě prodlení s úhradou splátky delším než 10 dní ztrácejí žalovaní výhodu splátek a celá dlužná částka se stává splatnou. Žalovaní neuhradili ničeho, a to ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná 1/ se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.3. Žalovaný 2/ se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena do datové schránky postupem podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.4. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaní jako dlužníci a žalobce jako věřitel dne 22. 12. 2024 připojili své podpisy na listinu „Uznání dluhu a dohoda o úhradě dluhu“. Dlužníci v listině společně a nerozdílně uznali dluh 435 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 10. 2024 spolu se sjednaným úrokem 3 160 Kč za každý i jen započatý měsíc až do úplného vrácení zápůjčky. Žalovaní se zavázali počínaje lednem 2025 dluh uhradit v měsíčních splátkách po 35 000 Kč vždy do 15. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek při prodlení delším než 10 dní po splatnosti kterékoliv splátky. Současně účastníci sjednali smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužné částky a žalovaní uznali nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení (prokázáno uvedenou listinou). Žalobce zaslal dne 10. 4. 2025 výzvu žalovaným, aby do 7 dnů od odeslání výzvy uhradili žalovanou částku, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou, podacími lístky a vrácenými obálkami - nevyzvednuto). Žalovaní do dnešního dne ničeho neuhradili.6. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále také "o.z.") přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 věty první o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.7. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. K povaze institutu uznání dluhu se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Odo 507/2001 ze dne 12. února 2002, jenž je aplikovatelný i na současnou úpravu o.z.: Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím (pozn. dle nynější úpravy utvrzovacím) institutem; zajišťovací (utvrzovací) funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.11. Bylo prokázáno, že žalovaní dne 22. 12. 2024 v písemné formě společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 o.z. uznali svůj dluh vůči žalobci v částce 435 000 Kč spolu se smluvním úrokem 3 160 Kč za každý započatý měsíc, přičemž žalobce požaduje smluvní úrok od měsíce poskytnutí zápůjčky (říjen 2024) do měsíce podání žaloby (září 2025), celkem 12 měsíců. Toto uznání dluhu soud v souladu s § 2053 o.z. vyhodnotil jako platné, když je učiněno bezpodmínečně, obsahuje příslib zaplatit dluh a je uveden důvod dluhu (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 10. 2024 uzavřená ve smyslu § 2390 a násl. o.z.), a jeho výše. Smluvní úrok byl sjednán ve výši cca 8,7 % ročně (37 920 Kč ročně z částky 435 000 Kč) a soud jej považuje za přiměřený, v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004. Žalovaní platně uznali právo žalobce na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. z celé dlužné částky, soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 1806 o.z. dané ujednání zahrnuje taktéž právo na zákonné úroky z prodlení ze smluvních úroků. Bylo ujednáno plnění ve splátkách, strany si ve smyslu § 1931 o.z. sjednaly právo na vyrovnání celé pohledávky při nesplnění některé splátky (ztráta výhody splátek). Žalovaní však neuhradili ničeho, proto se celý dluh stal splatným již 10 dní po marném uplynutí splatnosti první splátky (26. 1. 2025). V listině „Uznání dluhu a dohoda o úhradě dluhu“ je dále zaznamenáno platné sjednání smluvní pokuty, Anonymizováno, podle § 2048 o.z. ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, takovou výši považuje soud za přiměřenou, v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4377/2008 ze dne 30. listopadu 2010. Žalobci náleží v souladu s jeho žalobním návrhem smluvní pokuta za dobu 10 dnů od 26. 1. 2025 do 4. 2. 2025, celkem ve výši 21 750 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucího od požadovaného dne 1. 5. 2025, byť lhůta k plnění dle předžalobní výzvy žalovaným uplynula dříve. Uznáním dluhu nastala právní domněnka existence dluhu, přičemž žalovaní, měli-li být v řízení úspěšní, byli povinni prokázat, že žalovaný dluh vůbec nevznikl. Žalovaní však po celou dobu řízení zůstali pasivní a neuvedli nic, co by nárok žalobce jakkoliv oslabilo. Jelikož dluh žalovaných v žalované výši trval, a žalovaní jej neuhradili ani po obdržení předžalobní výzvy, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci, který žalovaným zaslal předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 10 060 Kč. Žalobci náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 10 060 Kč, celkem 30 180 Kč, 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 450 Kč, celkem 1 350 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 6 621,30 Kč, když zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 838 Kč. V dané věci jsou žalovaní samostatnými, nikoliv nerozlučnými společníky, se stejným poměrem účastenství na věci (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Proto soud uložil každému