15 C 81/2026-36 – Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 64 046,91 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30 150,06 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 5. 5. 2025 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný s žalobcem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 4. 6. 2025. Žalovaný však své závazky řádně neplnil. Úvěr byl žalovanému poskytnut celkem v částce 29 400 Kč. Žalovaný na jistinu neuhradil ničeho. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobce žádal i zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvního úroku ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od 5. 6. 2025 do 3. 9. 2025. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy toto provedl, od žalovaného získal údaje o počtu osob ve společně hospodařící domácnosti, o jeho pravidelných měsíčních výdajích a příjmech, přičemž tyto údaje žalovaný poskytl při podání žádosti o úvěr. Dále tvrdil, že ověřil čistý měsíční příjem žalovaného, který činil 25 746 Kč, a vyhodnotil jej jako dostatečný pro splácení poskytnutého úvěru. Provedl dále lustrace žalovaného v dostupných registrech, zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registrech bankovních a nebankovních informací a v registru neplatných dokladů, a že z těchto prověření nevyplynuly skutečnosti, které by bránily poskytnutí úvěru.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 5. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému úvěr s revolvingovým rámcem. Z výpisů bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 5. 5. 2025 v částce 29 400 Kč.5 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 746 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky byly uvedeny částkou 9 600 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 6 500 Kč, další nezbytné výdaje částkou 5 000 Kč, zbytné výdaje částkou 3 000 Kč, přičemž počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl uveden 4, z toho 3 osoby s příjmem.6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.13 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).14 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).15 Ze strany úvěrujícího nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace dlužníka jako spotřebitele a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jeho majetkových poměrů. Úvěrující neprovedl řádné posouzení výdajů žalovaného, neboť sice dokladoval, že vychází z příjmu žalovaného 25 746 Kč (tvrdí, že jde o příjem ověřený, ale netvrdí a nedokládá, jak jej ověřil; navíc není ani zřejmé, za jaké období příjem je, zda jde o jeden měsíc, či nějaký dlouhodobější průměr apod.). Dále vycházel z výdajů žalovaného na bydlení v částce 6 500 Kč (aniž by tvrdil a dokládal, z čeho je ověřil; z žádných listin předložených žalobcem nevyplývá, zda jde o nájemné a související náklady, nebo splátku hypotečního úvěru apod.).16 Neúčastí na jednání (byť omluvenou) se žalobce zbavil možnosti být v tomto ohledu poučen, že bude třeba tvrzení doplnit a označit k jejich prokázání důkazy, kdy ostatně právě toto předpokládané poučení žalobce bylo důvodem nařízení jednání.17 Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož poskytovatel úvěru při sjednávání smlouvy řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je však třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřeb