Okresní soud v Pardubicích 17 C 116/2026-43 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 828 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) byla dne 4. 9. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit částku 18 580 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, částku za zpracování úvěru a částku za službu komfortního a flexibilního splácení). Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 32 580 Kč + 2 886 Kč za sjednané pojištění, to vše v 78 týdenních splátkách po 418 Kč. Na dluh žalovaný uhradil celkem 8 700 Kč. Dlužná částka pak sestávala z jistiny ve výši 11 769,97 Kč, poplatku ve výši 10 788,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, úroků a úroků z prodlení.Dále žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) byla dne 19. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit částku 29 622 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky a částku za zpracování úvěru). Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 79 622 Kč + 1 908 Kč za sjednané pojištění, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 6 636 Kč. Na dluh žalovaný uhradil celkem 33 400 Kč. Dlužná částka pak sestávala z jistiny ve výši 33 979,99 Kč, poplatku ve výši 12 290,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, úroků a úroků z prodlení.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách, jeho příjem ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami a dále si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Z uvedených poznatků bylo zjištěno, že žalovaný je schopen poskytnuté úvěry hradit.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 11. 6. 2026, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 1. 6. 2026).3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 21. 10. 2025.4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne 4. 9. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vzal soud za prokázané, že touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit dluh 78 týdenními splátkami po 418 Kč.Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil celkem 8 700 Kč.9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne 19. 5. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vzal soud za prokázané, že touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit dluh 12 měsíčními splátkami po 6 636 Kč.Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil celkem 33 400 Kč.10. Dle zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 9. 2023 byl žalovaný k tomuto datu ženatý, měl tři vyživované osoby, bydlel v nájmu. Jeho čistý měsíční příjem činil 32 910 Kč, jako odhadované měsíční výdaje byla uvedena částka 11 000 Kč + 6 636 Kč interní splátky.Dle zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 5. 2023 byl žalovaný k tomuto datu ženatý, měl tři vyživované osoby, bydlel u rodičů. Jeho čistý měsíční příjem činil 32 910 Kč, jako odhadované měsíční výdaje byla uvedena částka 10 000 Kč.11. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán od 16. 6. 2022 s měsíční mzdou 17 900 Kč. Dle výplatních lístků bylo žalovanému v měsících 3, 4, 6 a 7/2023 vyplaceno 32 910 Kč.12. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila listiny osvědčující výši příjmů žalovaného, nepředložila však žádné listiny, ze kterých by byly zřejmé skutečné měsíční výdaje žalovaného v době uzavření každé jednotlivé smlouvy o úvěru (např. nájemní smlouva, SIPO apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů, tj. částka 5 300 Kč (poskytnutých 14 000 Kč mínus splacených 8 700 Kč) a částka 16 600 Kč (poskytnutých 50 000 Kč mínus splacených 33 400 Kč). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.