18 C 203/2025-98 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2025 zaplacení celkem částky 60 939 Kč s příslušenstvím. a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout plněním podle absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že mezi účastnicemi byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouva č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2022 a smlouva č. , hodnota, ze dne 6. 6. 2022, na jejichž základě jí žalovaná poskytla finanční prostředky v celkové výši 65 554 Kč. Žalobkyně však na splátkách a navazujících platbách uhradila žalované celkem 126 493 Kč, tedy částku výrazně převyšující poskytnutou jistinu. Tvrdila, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou od počátku neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná před jejich uzavřením řádně a s odbornou péčí neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 citovaného zákona. Podle žalobkyně žalovaná vycházela toliko z jejích tvrzení, aniž by si obstarala a ověřila relevantní podklady, zejména potvrzení o příjmech, výpisy z účtů či údaje z příslušných databází, ačkoliv tak učinit měla. Dovozovala, že v důsledku absolutní neplatnosti smluv mohla žalovaná požadovat toliko vrácení poskytnutých finančních prostředků, nikoliv úroky, poplatky ani plnění z navazujících ujednání. Rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou a částkou, kterou žalobkyně žalované uhradila, ve výši 60 939 Kč, tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, jež je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Žalobkyně zároveň uváděla, že smluvní ujednání o úrokové sazbě a skutečné výši RPSN jsou rovněž v rozporu s dobrými mravy, případně způsobují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, a i z tohoto důvodu zakládají absolutní neplatnost předmětných smluv. Poukazovala přitom na soudní judikaturu vztahující se k excesivní výši RPSN a k povinnosti soudu přihlížet k neplatnosti spotřebitelských úvěrových smluv z úřední povinnosti.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítala, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny platně, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to elektronickou formou prostřednictvím klientské zóny, s čímž žalobkyně výslovně souhlasila. Žalovaná tvrdila, že žalobkyni byly poskytnuty finanční prostředky odpovídající smluvním ujednáním a že žalobkyně se následně dostala do prodlení se splácením, v důsledku čehož byla pohledávka zesplatněna. Popírala tvrzení žalobkyně o porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, uvedla, že před uzavřením obou smluv shromáždila dostatečné, spolehlivé a přiměřené podklady, zejména doklady totožnosti, výpisy z bankovních účtů, doklady o příjmech, a provedla rovněž lustrace žalobkyně v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registrech SOLUS a REPI. Toto posouzení úvěruschopnosti proběhlo na základě interního skóringového systému, který je dlouhodobě používán, auditován a podléhá dohledu České národní banky. K námitkám nepřiměřenosti úrokové sazby a RPSN žalovaná uvedla, že sjednaná úroková sazba 23 % ročně a RPSN ve výši 38,64 % odpovídají obvyklým podmínkám na trhu nebankovních úvěrů a nejsou v rozporu s dobrými mravy ani s § 1813 občanského zákoníku. Doplňkové služby nebyly povinné a jejich cena se do RPSN nezahrnovala v souladu se zákonem. Odkázala rovněž na soudní judikaturu, z níž dle jejího názoru plyne, že obdobná smluvní ujednání byla shledána platnými. Dle jejího názoru tedy žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť žalobkyně plnila na základě platných smluvních závazků.3. Žalovaná v řízení tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, provedla posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů o její osobní a finanční situaci. Vycházela zejména z identifikačních a osobních údajů žalobkyně a z údajů o jejích existujících finančních závazcích. Ze žalovanou předložených podkladů plyne, že při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně žalovaná vycházela z toho, že žalobkyně měla ke dni posouzení evidovány další úvěrové závazky, konkrétně závazek vůči společnosti Fair Credit s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 2 432 Kč a závazek vůči společnosti , právnická osoba, s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3 491 Kč, přičemž celková výše pravidelných měsíčních splátek těchto závazků činila 5 923 Kč. Žalovaná uvedla, že tyto údaje byly zahrnuty do celkového vyhodnocení finanční situace žalobkyně, a to společně s osobními údaji žalobkyně a s výsledky lustrací provedených v dostupných registrech. Posouzení mělo být provedeno prostřednictvím interního skóringového systému žalované, který zohledňuje existenci pravidelných finančních závazků spotřebitele spolu s dalšími faktory ovlivňujícími jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Na základě takto vyhodnocených údajů žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně je schopna plnit závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .4. Žalovaná v řízení dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, provedla posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě aktuálních údajů o její finanční a osobní situaci. Vycházela zejména z údajů o průměrného příjmu žalobkyně za poslední tři měsíce, který byl vyčíslen částkou 31 943 Kč měsíčně, nákladů na bydlení žalobkyně ve výši 7 154 Kč měsíčně, označených jako pravidelná částka, pravidelných finančních závazků žalobkyně ve výši celkem 5 923 Kč měsíčně, výdajů žalobkyně na sázky, vyčíslených částkou 3 217 Kč, skutečnosti, že žalobkyně neměla ke dni posouzení evidovány žádné jednorázové závazky z titulu mikroúvěrů, finančního zůstatku žalobkyně, který byl žalovanou vyhodnocen částkou 9 756 Kč. Žalovaná uvedla, že tyto údaje byly zahrnuty do celkového vyhodnocení finanční situace žalobkyně, a to společně s osobními a sociálními údaji žalobkyně, kdy bylo zjištěno, že tato je svobodná a s výsledky lustrací v dostupných registrech. Posouzení mělo být provedeno prostřednictvím interního skóringového systému žalované, který zohledňuje poměr příjmů a pravidelných výdajů spotřebitele, výši jeho závazků a další faktory ovlivňující schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Na základě takto vyhodnocených údajů žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně je schopna plnit závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .5. Žalovaná se k jednání soudu dne 2. 4. 2026 nedostavila, omluvila se z jednání, soud tedy jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Navrhovala uzavření Dohody o narovnání, kdy by žalobkyni bylo vyplaceno 70 % bezdůvodného obohacení, s čímž však žalobkyně nesouhlasila.6. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl