27 C 125/2025-55 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, , původně se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitelka bezhotovostně poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný však do dne podání žaloby původní věřitelce ani žalobkyni ničeho nevrátil. Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a původně i úrok z prodlení z této částky. Soud žalobkyni sdělil předběžný právní názor založený na závěrech rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřiteli nelze přiznat zákonný úrok z prodlení, jestliže není prokázáno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena. V reakci na toto sdělení vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadavku na přiznání zákonných úroků z prodlení z jistiny a soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žalobu si osobně převzal.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, zaslala původní věřitelka žalovanému částky , částka, , , částka, , , částka, a , částka, . Dne , datum, zaslala původní věřitelka žalovanému částku , částka, (prokázáno listinami „Potvrzení o provedené platbě“ a sdělením , právnická osoba, .). Žalovaný neuhradil původní věřitelce ničeho, žalobkyni taktéž neuhradil ničeho. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a současně vyzvala žalovaného, nechť dlužnou částku uhradí do tří dnů, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne , datum, ).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Soud po přezkoumání žaloby shledal, že ač to žalobkyně ve svém návrhu nezdůrazňovala, původní věřitelka, o níž je soudu z úřední činnosti známo, že dlouhodobě působí jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů, poukázala žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uzavření takové smlouvy je přitom mj. upraveno zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“) a nutnou podmínkou platnosti takové smlouvy je řádně zkoumání schopnosti spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (srov. § 86 z.s.ú.), tj. zejména je třeba zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zjistil příjmy spotřebitele, zjistil nebo odhadl jeho výdaje a zjistil historii jeho závazků a jakým způsobem byly plněny. Pakliže by úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána nebyla, poskytovatel úvěru by neměl nárok nejen na sjednané úroky a další případné platby sjednané v souvislosti s úvěrem, ale ani na zákonný úrok z prodlení, neboť v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Přestože žalobkyně svůj nárok právně kvalifikovala jako nárok z bezdůvodného obohacení, vzhledem k okolnostem je zřejmé, že nárok původní věřitelky vycházel ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proto je soud z úřední povinnosti povinen přihlížet i k úpravě z.s.ú. a nepřiznat žalobkyni žádné plnění v rozporu s tímto zákonem. Opačný postup by představoval nepřípustné obcházení z.s.ú., jehož cílem je jak chránit spotřebitele, tak současně působit na poskytovatele úvěru, aby jednali zodpovědně a úvěry neposkytovali spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, ).10. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala již vrácení prosté jistiny, tedy částky, která byla původní věřitelkou žalovanému skutečně zaslána. Bylo prokázáno, že původní věřitelka přenechala žalovanému částku , částka, , z této částky žalovaný dosud neuhradil ničeho. Za situace, kdy žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení jistiny, nemůže případná platnost či neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru mít na poměry účastníků žádný dopad. Z důvodu procesní ekonomie soud proto již nevyzýval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ke skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť na výsledek řízení by to nemělo žádný vliv. Původní věřitelka platně podle § 1879 o.z. postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy o postoupení, včetně pohledávky vůči žalovanému, a postoupení oznámila žalovanému. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný neuvedl ničeho, co by nárok žalobkyně jakkoliv oslabilo. Žalobkyni bylo tudíž přiznáno právo na zaplacení neuhrazené jistiny (bezdůvodného obohacení žalovaného) podle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. v době přiměřené možnostem žalovaného, prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, , činí , částka, za jeden úkon p