5 C 18/2026-66 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 29.12.2025 zaplacení částky 51 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% p.a. od 5.11.2025 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 26.2.2025 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 7 500 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15.7.2025, žalobkyně proto žalovaného, a to opakovaně, o úhradu splatných závazků, upomínala. Protože ze strany žalovaného k nápravě nedošlo, využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr dle čl. V. odst.5.5. smlouvy ke dni 21.10.2025 zesplatnila. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč, nákladů upomínání a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 5.11.2025 do zaplacení, když žalovaný do doby zesplatnění uhradil 4 splátky úroků po 7 500 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb., když z výpisu z účtu žalovaného zjistila jeho příjem 146 928 Kč, náklady bydlení 16 467 Kč, finanční závazky deklarované žalovaným činily 3 000 Kč a jím deklarovaný příjem 65 000 Kč měsíčně. Žalobkyně soudu dále předložila lustraci v nebankovních registrech s negativním výsledkem, výpisem z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpisy z běžného účtu žalovaného a kopii dvou dokladů k ověření totožnosti žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 12 měsíčních splátkách do 15.2.2026, když výše úroku byla sjednána ve výši 15% p.m., tj. celkově se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 140 000 Kč. Žalovaný byl povinen hradit měsíčně úrok ve výši 7 500 Kč, smlouva byla sjednána s možností automatické prolongace vždy o 12 měsíců v případě, že dlužník neoznámí s 30 denním předstihem před koncem smlouvy úmysl smlouvu neprodlužovat. V čl. V. účastníci sjednali v případě prodlení dlužníka se zaplacením splátky povinnost zaplatit náklad upomínky ve výši 500 Kč. Dle čl. V odst.5.5. strany ujednaly právo věřitele ke zesplatnění celého úvěru, pokud dlužník ani po 2 upomínkách dlužnou částku neuhradí. Z přílohy smlouvy, jež obsahuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, deklaroval příjem 50 000 Kč měsíčně (příjem nalezený na bankovním účtu činil 40 000 Kč), náklady na bydlení 15 000 Kč měsíčně (náklady dle bankovního účtu činily 10 000 Kč) a finanční závazky ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z nebankovních registrů.5. Z detailu bezhotovostní platby ze dne 26.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 50 000 Kč.6. Z upomínky č., hodnota, ze dne 20.7.2025 a upomínky č. , hodnota, ze dne 5.8.2025 bylo zjištěno, že věřitel žalovaného opakovaně upomínal o úhradu dlužné částky, žalovaného rovněž upozornil na zpoplatnění písemné upomínky i možnost zesplatnění celého úvěru včetně vyúčtování smluvní pokuty.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínky ze dne 21.10.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ve smyslu čl. V odst.5.5 smlouvy a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 82 131,61 Kč sestávající z jistiny 50 000 Kč, smluvního úroku 23 951,61 Kč, nákladů upomínání 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 7 180 Kč, a to nejpozději do 4.11.2025.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.16. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, když zjistila dostatečné příjmy na straně žalovaného, které, s ohledem na jejich výši a výši měsíční splátky úvěru včetně nákladů bydlení i dalších finančních závazků žalovaného, svědčily pro závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet.17. Soud nicméně neposoudil úvěrovou smlouvou platnou jako celek, ale shledal její částečnou neplatnost z dále rozvinutých důvodů. Soud totiž v části sjednaného úroku ve výši 15% p.m. (tj. 180% p.a.) posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o.z., když výše smluvního úroku více než 26 x převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném období (k tomu srovnej rozhodnutí NS 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že se jedná o absolutně neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, které je však o oddělitelnou částí právního jednání ve smyslu ust. §576 OZ (k tomu srovnej rozhodnutí NS 23 Cdo 568/2021, nález I. ÚS 625/03, IV. ÚS 1783/11), neposoudil soud z uvedeného důvodu jako neplatnou celou úvěrovou smlouvu, ale pouze danou část týkající se sjednání smluvního úroku v nemravné výši (k uvedenému soud doplňuje, že neplatné ujednání o úroku nelze změnit/moderovat ve smyslu ustan