5 C 302/2025-82 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.9.2025 ve znění doplnění ze dne 26.11.2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 406,62 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovaným dne 2.10.2024 distančním způsobem, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1,07 % denně. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 2.10.2024 finanční prostředky v částce 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením ve výši 4 984,37 Kč (při zohlednění platby 15,58 Kč na jistinu dne 5.12.2024), poplatku za vyplacení tranší 87,98 Kč a smluvního úroku 6 334,27 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI, ověřila jeho příjmy přímo z jeho bankovního účtu (k němuž získala od žalovaného přístup) - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2.10.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 26.3.2026, a to v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, přičemž každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky (výše denní splátky dle rozpisu splátek činila 53,66 Kč). Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 26.3.2026, přičemž posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, ovšem pouze za podmínky, že klient řádně úvěr splatil. Pokud by byl klient v dané době v prodlení, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 1,066% denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99% z čerpané částky. Pro případ prodlení klienta strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, dále pak možnost věřitele přistoupit k zesplatnění celého úvěru při prodlení klienta se splácením delším než 91 dnů.5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bylo zjištěno, že dne 2.10.2024 byla žalovanému na účet přispána platba od žalobkyně v částce 5 000 Kč, následně v říjnu 2024 žalovaný čerpal úvěr od CreditGo ve výši 13 000 Kč, od Kimbi ve výši 12 000 Kč, od , právnická osoba, .V. leasing ve výši 27 500 Kč, od Rerum finance ve výši 30 000 Kč, od spol. MONIVERO ve výši 13 380 Kč. V říjnu a listopadu 2024 byla na účet žalovaného od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , právnická osoba, připsána částka 31 844 Kč a 31 788 Kč a odepsána částka 5 000 Kč s poznámkou „byt“ (trvalý příkaz). Dne 5.12.2024 žalovaný na úvěr žalobkyně plnil celkem částku 3 604,98 Kč.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 36 067 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč, výdaje na půjčky 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, žalovaný žil sám, disponibilní příjem určila žalobkyně částkou 25 800 Kč.7. Z oznámení o zesplatnění ze dne 7.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splátkou v délce 91 dnů po splatnosti. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 11 406,62 Kč.8. Z předžalobní upomínky ze dne 15.8.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 11 409,76 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byl žalovaný upozorněn na navyšování dluhu o náklady spojené s vymáháním pohledávky.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je zeneplatná.19. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, když zjistila dostatečné pravidelné příjmy na straně žalovaného, jeho náklady spojené se