9 C 192/2025-59 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 108 636,48 Kč představující nesplacený zůstatek úvěru 105 327,48 Kč poskytnutého na základě Smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 9. 2023 a poplatků 3 309 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10 420,82 Kč za období do 13. 2. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 579,76 Kč za období do 13. 2. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 105 327,48 Kč za období od 14. 2. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 105 327,48 Kč za období od 14. 2. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách za sjednaných podmínek, avšak svou povinnost neplnil řádně a včas, což vedlo k zesplatnění úvěru. Přestože byl žalovaný o zaplacení dluhu opakovaně upomínán, svůj dluh nezaplatil.2 Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu jeho trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř.).3 Žalobkyně prokázala smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Soud posoudil smlouvu jako platnou, neboť žalobkyně doložila že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z historického výpisu vyplynula výše dluhu, jež odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě. Z výzvy ze dne 13.11.2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu a upozornila jej na možnost zesplatnění celého dluhu ke dni 1.1.2025.4 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, poplatků, úroku z jistiny a poplatků.8 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti bylo vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru vyhodnocováno i to, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil ve smyslu zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet.9 Soud má za to, že poskytovatel (žalobkyně) se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že žalobkyně se před podpisem smlouvy zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádala si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na jejichž základě jeho schopnost splácet posoudila.10 Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.11 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši a povaze úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku).12 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.13 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšné žalobkyně představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 346 Kč, odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 5 460 Kč, zahrnující převzetí zastoupení, sepis a zaslání předžalobní výzvy k plnění, sepis a podání žaloby. K tomu se připočítává paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky za výše specifikované úkony, tedy 3 x 450 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobkyni náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty vypočtené z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobkyně je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží, neboť vyhověla požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslala na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).15 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.