15 C 137/2021-86 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 6.247 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.263,86 Kč, úrokem ve výši 37,62 % ročně z částky 5.517 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 128,50 Kč za dobu od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.247 Kč od [datum] do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením Smlouvy jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Z tvrzení žalobkyně a z předložených dokladů se podává, že na základě této Smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne [datum] spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží, která byla poukázána prodejci zboží – [právnická osoba] s.r.o., [IČO]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve Smlouvě, tj. ve výši 328 Kč měsíčně. Na základě Smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případně pojištění, poplatky a úroky. Splatnost první splátky byla stanovena na [datum]. Úvěr byl úročen sazbou sjednanou ve Smlouvě, tj. sazbou 37,62 % ročně, a to ode dne poskytnutí úvěru, tj. od [datum]. Žalovaná však porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a na poskytnutý úvěr žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně proto využila svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] a žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Požadovaná částka 6.247 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 5.517 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. 2. Žalovaná se k návrhu (k žalobě) v průběhu řízení žádným způsobem nevyjádřila. K ústnímu jednání nařízenému soudem na den [datum], ke kterému byla řádně předvolána (doručení předvolání žalovaná potvrdila svým podpisem na doručence dne [datum]), se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5.517 Kč za účelem úhrady ceny zboží: [anonymizováno], kdy tato částka byla poukázána na účet prodejce uvedeného zboží, tj. [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a žalovaná se zavázala uvedený úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 328 Kč, kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,62 %. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad, předloženého žalobkyní, žalovaná na předmětný úvěr žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná pak netvrdila ani nedoložila opak, tj. že by žalobkyni za účelem splacení předmětného úvěru uhradila nějakou částku. 4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání, jakým konkrétním způsobem před uzavřením Smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným soudu dne [datum], v němž uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech (registry [příjmení] a NRKI). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala žalobkyně v úvahu měsíční příjem žalované 10.000 Kč, příjem ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti 10.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené žalovanou v žádosti o úvěr částkou 2.500 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3.550 Kč, životní minima na [anonymizováno] vyživované děti [částka], stav žalované (svobodná) a počet dětí: [anonymizováno]. 7. K tomu je třeba dodat, že informace k žalované byly podle obsahu spisu čerpány pouze ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 vyživované děti, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 10.000 Kč. Tvrdila též blíže nespecifikovaný příjem ostatních nejmenovaných členů domácnosti ve výši 10.000 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení ani přes výzvu soudu nenabídla. 8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s některými údaji od žalované (viz výše), přičemž nebylo žádným způsobem doloženo, že by tyto údaje byly vhodným způsobem ověřovány. Rovněž nebyla doložena kontrola žalované v externích registrech. Jako zjednodušující je rovněž použití údajů o životním minimu, když náklady každého klienta jsou vždy individuální. 9. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 10. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věři