15 C 220/2021-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu odstoupení od smlouvy o dílo ze dne [datum]. Na výzvu soudu v podání ze dne [datum] doplnil žalobu ve vztahu k počátku prodlení žalovaného s úhradou jistiny a tvrzení doložil listinami. 2. Vzhledem k místě trvalého pobytu žalovaného byla věc postoupena místně příslušnému soudu (zdejšímu soudu), a to usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem (smlouva o dílo ze dne [datum], specifikace použitého materiálu, SMS konverzace mezi žalobcem a žalovaným – potvrzení o odeslání zálohy, odstoupení od smlouvy, předžalobní výzva; e-mailová konverzace mezi žalobcem a žalovaným – odstoupení od smlouvy, předžalobní výzva). Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o dílo (dále též Smlouva), jejímž předmětem byla renovace a oprava venkovního schodiště v rodinném domě žalobce. Účastníci ve Smlouvě špatně označili smluvní strany (žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel), nicméně jedná se o zřejmou chybu tak, jak tento závěr vyplývá z obsahu Smlouvy, a proto tato zřejmá chyba nemůže mít žádný vliv na platnost Smlouvy (ze Smlouvy je jisté, kdo zastává jakou roli ve zhotovování díla). Sjednaná cena díla byla 22.500 Kč, přičemž při podpisu Smlouvy byla žalobcem zaplacena záloha ve výši 11.600 Kč na potřebný materiál, který byl ve Smlouvě specifikován. Dílo začalo být realizováno dne [datum], přičemž žalovaný k provedení díla nepoužil materiál uvedený ve Smlouvě (betonová směs a 3x tyč betonářská), nýbrž materiál jiný, méně kvalitní (lepící a stěrková hmota [anonymizována dvě slova], ocelové tyče ve vlastnictví žalobce). Žalobce ho proto následně vyzval k opravě (odstranění vady) díla s použitím kvalitnějšího materiálu, dojednaného ve Smlouvě. K opravě díla se žalovaný nedostavil, a proto žalobce dne [datum] od Smlouvy odstoupil pro shora popsané podstatné porušení Smlouvy. Žalovaný proti odstoupení od Smlouvy neměl žádné výhrady a domluvil se s žalobcem na vrácení poměrné části zálohy ve výši 9.200 Kč. K této částce účastníci došli výpočtem již provedené práce ve výši 12 hodin, přičemž za jednu hodinu práce si domluvili sazbu 200 Kč. Žalovaný byl proto povinen žalovanému vrátit částku 9.200 Kč z titulu odstoupení od Smlouvy a následného bezdůvodného obohacení, nicméně k tomuto nedošlo. Žalobce se snažil s žalovaným mimosoudně dohodnout na zaplacení alespoň částky 8.000 Kč, tuto částku žalovaný také neuhradil. Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu s tím, že pokud nezaplatí částku 8.000 Kč do [datum], podá v předmětné věci žalobu. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil a zůstal nekontaktní. 6. Podle § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 7. Podle § 2004 odst. 1 a odst. 2 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. 8. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle [číslo] o. z., kterou se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce opravu a renovaci stávajícího venkovního schodiště na rodinném domě žalobce a žalobce se zavázal za takto provedené dílo zaplatit ujednanou cenu. Žalobce žalovanému uhradil zálohu ve výši 11.600 Kč sloužící k opatření potřebného materiálu. Jelikož žalovaný však následně materiál specifikovaný ve smlouvě nevyužil a využil materiál jiný a méně kvalitní, žalobce od smlouvy odstoupil, čímž se smlouva v souladu s citovanou právní úpravou zrušila od počátku a žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o zaplacenou zálohu. Nevyužití materiálu, který je specifikován ve smlouvě o dílo a použití materiálu méně kvalitního je podstatné porušení smlouvy, pro které lze ve smyslu § 2002 o.z. odstoupit od smlouvy (účastníci neměli ve smlouvě sjednanou možnost odstoupení od smlouvy za jiných podmínek). Žalobce by pravděpodobně neuzavřel smlouvu o dílo s konkrétním materiálem, kdyby věděl, že tento nebude využit a bude využit materiál jiný a méně kvalitní (tedy pokud by předpokládal takovéto porušení smlouvy). Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že odstoupení od smlouvy bylo provedeno platně a závazek účastníků tak byl zrušen od jeho počátku. Žalovaného tak stíhala povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 11.600 Kč představující zaplacenou zálohu na dílo. Žalovaný však již pro žalovaného část díla provedl, a to vybourání starého schodiště. Účastníci si prokazatelně dojednali, že tyto práce žalovaného ocení na částku 2.400 Kč (12 hodin práce x 200 Kč) a žalovaný bude povinen žalobci vrátit částku o vykonanou práci poníženou, tj. částku 9.200 Kč. Tuto částku však žalovaný žalobci po několika urgencích neuhradil a žalobce žalovanému navrhl, nechť uhradí pouze částku 8.000 Kč a věc bude mít za vyřízenou. Z obsahu spisu a provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svou platební povinnost, a to ani v ponížené částce 8.000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odst. II. výroku). 11. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř.