8 C 139/2023-79 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2023 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 4. 2022, uzavřené pod č. , hodnota, . Podle smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 101.300 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit v měsíčních splátkách ve výši 3,05 % úvěrového rámce. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 12.180 Kč. Dluh podle smlouvy v důsledku prodlení žalované stal celý splatný ke dni 10. 11. 2022. Žalobce proto požadoval kromě dohodnutých splátek i úhradu smluvní pokuty a dalších dohodnutých poplatků. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalované hradit úvěr.2. Žalovaná k žalobě potvrdila, že částku 101.300 Kč čerpala a nebyla schopná tvrdit ani doložit, kolik na dluh uhradila. Dále žalovaná ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že její příjem činí 27.000 Kč měsíčně, na bydlení hradí 9.000 Kč měsíčně a splácí další půjčku ve splátkách po 4.000 Kč měsíčně.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne 9. 4. 2022 úvěrovou smlouvou – , Anonymizováno, pod č. , hodnota, . Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec do 60.000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala mimo jiné hradit měsíční splátky po 1.827 Kč.4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle listiny Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 27.2.2023 žalovaná uvedla své identifikační a korespondenční údaje, dále údaje o výši příjmů ve výši 18.000 Kč, příjmu domácnosti ve výši 23.000 Kč a splátkách jiným společnostem ve výši 12.500 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalovaná je „OK“ podle registru JAP půjčka, SOLUS, NRKI, CEE a MVCR a současně byla nalezena v systému ISIR. Podle výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na žalované činil za období od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023 její příjem 34.442 Kč a výdaje 35.298,87 Kč. Z uvedeného výpisu z účtu bylo současně zjištěno, že příjem žalobkyně tvořily mimo mzdy i částky 9.000 Kč od , právnická osoba, s označením zápůjčka a , právnická osoba, Kč převedené prostřednictvím platební brány , jméno FO, 2.000 Kč.5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal zejména na informace získané od žalované a z výpisu z jejího účtu za 1 měsíc. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši jejích příjmů a příjmů dalších členů domácnosti a výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) I ze skutečností zjištěných žalobcem před poskytnutím úvěru však bylo z výpisu z jejího účtu za 1 měsíc patrné, že žalovaná současně čerpala další úvěry a výdaje téměř dvojnásobně překročily její pravidelný příjem ze mzdy. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné, žalobce nadto nesprávně posoudil schopnost žalované úvěr splácet a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 101.300 Kč a uhradila celkem 12.180 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 89.120 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě bylo soudem nebylo zjištěno, že žalovaný není schopen uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a soud proto uložil žalované uhradit dluh ve splátkách, které je schopna hradit.17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 88 % (89.120 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 12 % (10.957,82 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. ná