Okresní soud v Prostějově 4 C 64/2026-156 – Bezdůvodné obohacení

Předmětem řízení je zaplacení 56 463,51 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z 28 465,43 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení a 872,20 Kč, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní, v té době pod obchodní firmou , právnická osoba, ., a žalovaným dne 16. 1. 2025 prostředky komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejich postupnému splácení v pravidelných denních splátkách, včetně sjednaného úroku 0,87 % denně z nesplacené části jistiny a včetně sjednaných poplatků (služba „, Anonymizováno, “ 660 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené tranše) a to od 15. 2. 2025 s konečným obdobím ke splacení 11. 11. 2026. Dne 16. 1. 2025 byla žalovanému na základě uvedené smlouvy bezhotovostně poskytnuta částka 6 000 Kč, dne 19. 2. 2025 mu byla poskytnuta částka 4 518 Kč, dne 26. 2. 2025 byla žalovanému na základě uvedené smlouvy bezhotovostně poskytnuta částka 7 900 Kč, dne 3. 3. 2025 byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 9 600 Kč, celkem mu žalobkyně bezhotovostně převodem na bankovní účet č. , č. účtu, poskytla 28 018 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením. Žalovaný uhradil dne 17. 2. 2025 částku 1 782,88 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 1 853,87 Kč, dne 19. 5. 2025 částku 15 368,05 Kč, dne 24. 6. 2025 částku 9 295,24 Kč, celkem tak uhradil 28 300,04 Kč. Emailem ze dne 4. 10. 2025 žalobkyně vypověděla sjednaný úvěr a celou dlužnou částku zesplatnila, ode dne 5. 10. 2025 je žalovaný v prodlení se zaplacením celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny 27 476,86 Kč, neuhrazeného poplatku za tranši 442,56 Kč, neuhrazeného poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 520,39 Kč, neuhrazeného poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 25,62 Kč, sjednaný úrok 27 998,08 Kč (0,87 % denně z nesplacené jistiny za dobu od čerpání úvěru do jeho celkového zesplatnění). To je celkem 56 463,51 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 872,20 Kč, která je smluvní pokutou 0,1 % denně z dlužné jistiny od 6. 7. 2025 do 4. 10. 2025. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, v jakých rejstřících byl žalovaný lustrován (Bankovní a nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, neplatné doklady , právnická osoba, , Registr TelcoScore, , právnická osoba, ., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, tzv. Starostové, Katastrální rejstřík pro kontrolu adresy a Registr sankčních seznamů), přičemž kontrolu učinila zpřístupněním informací z bankovního účtu žalovaného prostřednictvím služby „Kontomatik“. Žalobkyně po žalovaném požadovala sdělení počtu členů domácnosti a z toho počtu členů v domácnosti s příjmem, sdělení jeho výdajů a sdělení čistého měsíčního příjmu. Údaje sdělené žalovaným ověřovala z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Protože žalovaný měl pravidelný (ověřený) příjem cca 38 613 Kč, pak i s ohledem na výši sjednaného úvěru dospěla žalobkyně k tomu, že je osobou solventní.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z doložených listinných důkazů zjistil soud následující.5. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně, coby věřitel, a žalovaný, coby klient, měli tuto smlouvu sjednat dne 16. 1. 2025 (pozn. podpis za žalovaného však není nijak zaznamenán), žalobkyně se žalovanému zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání až do výše 80 000 Kč (kreditní rámec). Konkrétní částka, kterou je klient oprávněn čerpat, je dána tzv. maximální částkou k čerpání, která může být nižší, než sjednaný kreditní rámec. Její konkrétní výše je dle čl. IV uvedena v klientské sekci na internetových stránkách žalobkyně (ve smlouvě tak není uvedena konkrétní částka). V čl. III klient prohlašuje, že uvedl veškeré a pravdivé informace o svých finančních závazcích. Čl. VI shrnuje parametry tohoto úvěru, jedná se o spotřebitelský, revolvingový, bezúčelový úvěr, RPSN 1447,31 %, roční úroková sazba 0,866 %, první splátka je splatná 15. 2. 2025, poslední den trvání smlouvy, a tedy splatnost celého úvěru 10. 7. 2026, poplatek za vyplacení tranše 1,99 % z čerpané částky. Čl. VII upravuje základní poplatky a poplatky za volitelné služby, a to poplatek za „, Anonymizováno, “ službu, expresní vyplacení každé tranše 165 Kč, poplatek za „, Anonymizováno, “ 3,66 Kč denně, jedná se o možnost odkladu splátek o 60 dnů. Čl. VIII upravuje sankce, mimo jiné smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky. V čl. I je uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy jsou Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek a Všeobecné obchodní podmínky. Dle čl. V se klient zavázal ke splácení v pravidelných denních splátkách ve výši určené odkazem na příslušný článek obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky je 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná částka úvěru. Obdobné informace navozuje listina označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, avšak s odlišností stran úvěrového rámce 6 000 Kč a splácením v doporučených měsíčních splátkách. Z listiny označené jako souhlas se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí této věci, obdobně z listiny označené jako informace pro spotřebitele (soud dodává, že listiny nejsou nijak podepsány). Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto upravují mj. způsob sjednání úvěru prostřednictvím klientské sekce, možnost volitelných služeb, možnost věřitele k zesplatnění celé dlužné částky v případě prodlení klienta, sankce za prodlení, čl. 8 odpovědnost a sankce, čl. 9 výpověď a odstoupení od smlouvy (listina není nijak podepsána).6. Dne 16. 1. 2025 bylo bezhotovostně vyplaceno 6 000 Kč, dne 19. 2. 2025 bylo bezhotovostně vyplaceno 4 518 Kč, dne 26. 2. 2025 bylo bezhotovostně vyplaceno 7 900 Kč, dne 3. 3. 2025 bylo bezhotovostně vyplaceno 9 600,14 Kč, to vše na bankovní účet č. , č. účtu, . Celkem se jedná o 28 018,14 Kč (listina na č. l. 29 spisu).7. Sdělením , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalovaného, který má zřízen od 19. 6. 2017. Z pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu za dobu od srpna 2024 do března 2025 je zřejmé, že žalovaný se až nestandardně často (příliš) věnoval hazardním hrám a sázení, což potvrzuje také sdělení , právnická osoba, ., když v době od ledna 2024 do prosince 2024 žalovaný prosázel 214 434 Kč a vybral 255 547 Kč, z pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu plyne, že příjmové a výdajové položky v měsících neodpovídaly tvrzenému příjmu, ani tvrzeným výdajům, naopak, mnohonásobně je překračovaly. Žalovaný si obstarával peněžní prostředky i od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů. V březnu 2025 se jedná o příjmy celkem 58 651,14 Kč, výdaje celkem 62 991,04 Kč (konečný zůstatek 400,58 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 9 600,14 Kč od žalobkyně, dále přijetí částky 2 000 Kč a 500 Kč od , právnická osoba, ., dále 23 267 Kč a 23 267 Kč od , právnická osoba, . V únoru 2025 se jedná o příjmy celkem 115 794,09 Kč, výdaje celkem 111 972,95 Kč (konečný zůstatek 4 740,48 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 4 518 Kč a 7 900 Kč od žalobkyně, dále přijetí částky 15 000 Kč, 7 000 Kč, 40 644 Kč od , právnická osoba, . V lednu 2025 se jedná o příjmy celkem 155 469 Kč, výdaje celkem 161 049,75 Kč (konečný zůstatek 919,34 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 6 000 Kč od žalobkyně, dále přijetí částky 30 000 Kč od , právnická osoba, , 10 000 Kč od , právnická osoba, , 10 000 Kč od , právnická osoba, ., 1 000 Kč a 8 500 Kč od , právnická osoba, ., dále příchozí částka 26 317 Kč od , právnická osoba, . V prosinci 2024 se jedná o příjmy celkem 161 992 Kč, výdaje celkem 167 888,45 Kč (konečný zůstatek 6 500,09 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 9 920 Kč, 8 000 Kč, 6 706 Kč, 11 839 Kč, 13 000 Kč, 9 500 Kč od , právnická osoba, ., 10 000 Kč od , právnická osoba, , dále příchozí částka 41 138 Kč od , právnická osoba, . V listopadu 2024 se jedná o příjmy celkem 156 175 Kč, výdaje celkem 177 002,89 Kč (konečný zůstatek 12 396,54 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 1 600 Kč, 15 000 Kč, 56 880 Kč od , právnická osoba, ., dále příchozí částka 48 385 Kč od , právnická osoba, . V říjnu 2024 se jedná o příjmy celkem 189 501 Kč, výdaje celkem 161 716,31 Kč (konečný zůstatek 33 224,43 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 2 000 Kč, 6 000 Kč, 1 000 Kč, 4 000 Kč od , právnická osoba, , 11 500 Kč od , právnická osoba, ., příchozí částka 100 000 Kč od fyzické osoby , jméno FO, , dále příchozí částka 42 262 Kč od , právnická osoba, . V září 2024 se jedná o příjmy celkem 71 304 Kč, výdaje celkem 70 907,52 Kč (konečný zůstatek 5 439,74 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 7 500 Kč od , právnická osoba, ., 6 000 Kč od , právnická osoba, ., 4 000 Kč a 3 000 Kč od , právnická osoba, , dále příchozí částka 44 474 Kč od , právnická osoba, . V srpnu 2024 se jedná o příjmy celkem 171 480 Kč, výdaje celkem 171 437,07 Kč (konečný zůstatek 5 043,26 Kč). Výpis za toto období potvrzuje přijetí částky 5 000 Kč od , právnická osoba, ., 90 000 Kč z jiného bankovního účtu žalovaného, 8 000 Kč od , právnická osoba, , dále příchozí částka 45 468 Kč od , právnická osoba, . Toto ostatně plyne také z výpisu z bankovního účtu žalovaného, ze kterého vycházela žalobkyně při sjednání úvěru, a který měla k dispozici za období od ledna 2024 do ledna 2025.8. Z předpisu splátek, který má být dle textu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru její nedílnou součástí, soud zjistil, že splátky byly rozepsány od 17. 1. 2025 do 11. 7. 2026 po dnech.9. Listina označená jako Obecné principy posuzování a filozofie společnosti obsahuje toliko obecné informace k tomu, jakým způsobem žalobkyně obecně přistupuje ke splnění své zákonné povinnosti ověřovat úvěruschopnost úvěrovaných při sjednávání spotřebitelských úvěrů. Tato listina je pouhou obecnou proklamací toho, jak podniká žalobkyně a jak má obecně postupovat. Listina „identifikované příjmy“ potvrzuje, z jakých příjmových položek na bankovním účtu žalovaného žalobkyně vycházela (období jednoho roku od 16. 1. 2024 do 13. 1. 2025). Jedná se o souhrn dílčích příchozích plateb bez určení jejich zdroje, například v měsíci leden 2025 se jedná o 7 příchozích položek v různých stovkových nebo tisícových výších, v prosinci 2024 se jedná o 22 příchozích položek v různých stovkových nebo tisícových výších, v listopadu 2024 se jedná o 17 příchozích položek v různých stovkových nebo tisícových výších, obdobně je tomu pro předcházející měsíce, se závěrem žalobkyně, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 38 613 Kč. Jedná se o listinu vyhotovenou přímo žalobkyní, coby potvrzení. Listina na č. l. 36 spisu „autorizace ověření totožnosti“ shrnuje a potvrzuje údaje k žalovanému ve vztahu k bankovnímu účtu. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného. Listina označená jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti potvrzuje, že žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími 3 osobami s příjmem, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 2 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 3 500 Kč, jeho ostatní nezbytné výdaje jsou nulové, zbytné výdaje uvedl 2 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem 38 613 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 40 000 Kč, protože žalobkyně uvažovala rezervu 500 Kč, vypočetla jeho minimální výdaje 5 902,50 Kč a dospěla k závěru o tom, že žalovaný disponuje měsíčně volně s peněžními prostředky 32 700 Kč, proto jej považovala za osobu solventní.10. Emailem zaslaným žalovanému dne 4. 10. 2025 na , e-mail, žalobkyně žalovanému oznámila, že z důvodu prodlení se splacením dlužné částky po dobu 91 dnů po splatnosti vypovídá sjednaný úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.11. Dopisem ze dne 28. 1. 2026 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky a opětovně jej upozornila na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila doklad o odeslání žalovanému.12. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne 16. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl. 23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.24. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovaným proběhlo dne 16. 1. 2025 prostředky komunikace na dálku jednání, vedoucí ke sjednání smlouvy o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, a to i opakovaně. Totožnost žalovaného, coby úvěrovaného, byla řádně zjištěna. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem z úvěru a sjednanými poplatky, v tomto případě volitelný poplatek , Anonymizováno, služba a , Anonymizováno, , a to v pravidelných denních splátkách splatných dle smlouvy ode dne 15. 2. 2025. Je však rozporné, jak určitě byly žalovanému sděleny jednotlivé zásadní parametry sjednaného úvěru, neboť samotný předpis splátek, coby nedílná součást smlouvy, obsahuje rozpis splácení již od 17. 1. 2025, navíc odlišné informace obsahuje listina označená Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Je sporné, zda žalovaný projevil souhlas s jednotlivými ujednáními dle písemného znění smlouvy, neboť není nijak zaznamenán jeho podpis a odsouhlasení písemného znění smlouvy. S ohledem na dále uvedenou právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu se těmito spornými otázkami soud nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné, proto na ně toliko upozorňuje. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaného lustrovala v rejstřících, to nepostačuje ke skutečnému zjištění majetkových poměrů žalovaného. Ty je přitom nutné zkoumat ve vztahu k výši úvěru, který je sjednáván. Žalobkyně nedoložila záznamy z tvrzených lustrací. V tomto případě mohl žalovaný čerpat úvěr až do částky 80 000 Kč, a ve vztahu k této částce je nutno posuzovat majetkové poměry žalovaného. Ostatně toto byl kreditní rámec sjednaného úvěru a z doložených listin nelze zjistit, zda a nakolik se lišil od možné maximální částky k čerpání. Pokud žalobkyně uvedla, že vycházela z bankovního účtu žalovaného, pak má soud za to, že dle pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu nemohla dospět k závěru o solventnosti žalovaného, neboť z něj zjistila, že žalovaný se příliš věnuje hazardním hrám a sázení, obstarává si peněžní prostředky i od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, ale hlavně, jeho celkové měsíční příjmy a celkové měsíční výdaje dalekosáhle přesahují tvrzený a doložený měsíční příjem ze zaměstnání a tvrzené měsíční výdaje. Pohyb peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného vzbuzuje mnoho otázek ohledně jeho majetkové situace a jeho způsobu hospodaření s peněžními prostředky. Za tohoto stavu, pokud měl žalovaný měsíčně až statisícové celkové příchozí a odchozí platby (jak je to uvedeno v odstavci 7 tohoto odůvodnění), mělo to žalobkyni pobídnout k tomu, aby se více zajímala o poměry žalovaného, než s ním úvěr sjedná. Tvrzení ohledně majetkových poměrů žalovaného je tak nevěrohodné, což mělo žalobkyni vést k tomu, aby po žalovaném vyžadovala sdělení dalších skutečností a jejich doložení. To žalobkyně nepožadovala. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a úvěr v nemalé výši stran možného čerpání poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé, nevěrohodné a samostatně nestačily k posouzení úvěruschopnosti. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úroky z úvěru a další poplatky, smluvní pokuta). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože žalovanému byla v době od 16. 1. 2025 do 3. 3. 2025 poskytnuta částka 28 018,14 Kč a žalovaný v době od 17. 2. 2025 do 24. 6. 2025 splatil celkem 28 300,04 Kč, je zřejmé, že žalovaný poskytnutou částku žalobkyni zcela vrátil (dokonce ji tzv. přeplatil), a to v době před požadovaným přiznáním úroku z prodlení (ten je žalobkyní požadován od 5. 10. 2025). Proto soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).25. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.26. Protože žalobkyně zaplatila na soudním poplatku více, než činila její poplatková povinnost, neboť soudní poplatek žalobkyně neplatí z úroku z úvěru (byť byl požadován v kapitalizované výši 27 998,08 Kč), soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Protože žalobkyně zaplatila soudní poplatek vypočtený z částky 57 335,71 Kč, avšak byla povinna zaplatit soudní poplatek vypočtený toliko z částky 29 337,63 Kč, a z této částky činí soudní poplatek v souladu s položkou 2 bodu 2, položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., 1 467 Kč, soud rozhodl o vrácení částky 827 Kč, jak je to uvedeno ve výroku III.