Okresní soud v Prostějově 5 C 219/2025-104 – Postoupení smlouvy

Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 31. 7. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:a) 82.114,63 Kč,b) úroky z prodlení z 82.114,63 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 20. 4. 2025 do zaplacení.Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 17. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 61.000 Kč (původní výše úvěru byla ve výši 40.000 Kč, přičemž následně došlo k navýšení úvěru na 61.000 Kč), že žalovaný se zavázal do 19. 4. 2025 61.000 Kč vrátit a zaplatit smluvní úroky ve výši 21.114,63 Kč, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému peníze na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , že žalovaný poskytnuté peníze nevrátil a úroky nezaplatil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 nynějšímu žalobci, že v případě neprokázání nároku žalobce z titulu smlouvy o úvěru má být tento nárok žalobce v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Písemným podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 14. 1. 2026 (č. l. 75-76 soud. spisu), žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru uzavřel se žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (žalobce odkázal na obchodní podmínky, podle kterých byl žalovaný informován, že věřitel nemůže nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením dluhu, že není evidován v žádné z databázi dlužníků), přičemž žalobce současně uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v uvedených databázích a dokumentací o příjmech a výdajích. Tímto podáním žalobce dále opravil variabilní symbol, který byl uveden při poskytnutí peněz žalovanému tak, že původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu: , var. symbol, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, . Žalobce tímto podáním dále doplnil, že žalovaný úvěr čerpal následovně: dne 17. 8. 2024 40.000 Kč, dne 20. 9. 2024 3.000 Kč, dne 20. 9. 2024 3.000 Kč, dne 21. 9. 2024 3.000 Kč, dne 21. 9. 2024 3.000 Kč, dne 21. 12. 2024 3.000 Kč, dne 21. 12. 2024 6.000 Kč. Žalobce tímto podáním dále doplnil, že žalovaný před podáním žaloby zaplatil 33.945,86 Kč, z toho 16.980,39 Kč na jistinu a 16.965,47 Kč na smluvní úroky a smluvní pokutu, že částku 33.945,86 Kč žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce, že žalobce tuto částku v žalobě nezohlednil z důvodu administrativního pochybení, že žalobce bere žalobu zpět co do částky 33.945,86 Kč včetně úroků z prodlení z této částky. Žalobce dále doplnil, že žalovaný po podání žaloby dne 1. 8. 2025 zaplatil 1.000 Kč, pro což žalobce bere žalobu v rozsahu 1.000 Kč a úroků z prodlení z 1.000 Kč od 20. 4. 2025 do zpětvzetí zpět. Žalobce dále uvedl, že se po žalovaném domáhá zaplacení:a) 47.168,77 Kč,b) úroků z prodlení v zákonné výši z 48.168,77 Kč od 20. 4. 2025 do 1. 8. 2025,c) úroků z prodlení v zákonné výši z 47.168,77 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení.3. Dne 23. ledna 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č. j. 5 C 219/2025-90, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, která mu byla doručována spolu s předmětným usnesením. Předmětným usnesením byl žalovaný současně vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Předmětné usnesení spolu se žalobou a s písemným podáním, které bylo Okresnímu soudu v , adresa, doručeno dne 14. 1. 2026 (mimo jiné částečné zpětvzetí žaloby,) bylo žalovanému doručováno na adresu trvalého pobytu, přičemž dle záznamu doručujícího orgánu žalovaný při doručování zásilky nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 30. 1. 2026 a žalovanému byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl, byla vložena dne 11. 2. 2026 do domovní schránky žalovaným užívané. Předmětné písemnosti byly žalovanému doručeny 10. den od uložení. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo soudem předpokládán. Věc tak byla rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř.4. Písemným podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 3. 3. 2026, žalovaný uvedl, že tvrzený úvěr čerpal, že přišel o zaměstnání, že z tohoto důvodu nebyl schopen poskytnuté peníze vracet, že peníze chce vrátit, že se chce dohodnout na splátkovém kalendáři.5. Byť žalobě nebylo zcela vyhověno, přesto soud ústní jednání za účelem poučení žalobce a neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenařídil. Nařídit ústní jednání a poučit žalobce, že žalobcův nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru není prokázaný, nýbrž bude posouzen částí jistiny žalované částky, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným, by za situace, že sám žalobce se tohoto posouzení domáhá (posouzení nároku v části jistiny žalované částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru nebude prokázán), by pouze navyšoval náklady řízení.6. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.7. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.8. Jelikož žalobce vzal žalobu zčásti zpět (ust. § 96 odst. 1 o. s. ř.), bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno (ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř.).9. Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporným a žalobcem tvrzenou smlouvou o úvěru je prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne17. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, že společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému 61.000 Kč, že žalovaný se zavázal peníze vrátit, zaplatit smluvní úroky ve výši 21.114,63 Kč do 19. 4. 2025.10. Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporným, že společnost , právnická osoba, na základě výše uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému 61.000 Kč.11. Smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek je prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným a z předmětné úvěrové smlouvy nynějšímu žalobci.12. Výzvou před podáním žaloby a podacím lístkem je prokázáno, že žalobce prostřednictvím zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, že předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb.13. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána částečně důvodnou.14. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle ust. § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.22. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splní své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Podle ust. § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).24. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.25. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Předmětná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Ze žalobcem předložené úvěrové smlouvy ani z žádného jiného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., pro což je předmětná smlouva neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. Závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného není možno dovodit z prohlášení žalovaného, který (jak tvrdil žalobce) dle odst. 1.2. obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, že není evidován v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, že mu nejsou známy žádné okolnosti podstatné k naplnění jeho dluhů a povinností. Ostatně sám žalobce si byl tohoto nedostatku vědom, když navrhl, aby v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru byl nárok žalobce v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (žalobce současně tvrdil, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a dokumentací o příjmech a výdajích žalovaného). Nicméně mezi účastníky řízení nebylo sporným, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 61.000 Kč a jelikož tvrzená úvěrová smlouva byla shledána neplatnou (viz výše), avšak žalovaný od právního předchůdce žalobce získal 61.000 Kč, a to bez platného závazku, došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného (ust. § 2991 odst. 1 o. z.) a je tak povinností žalovaného peníze, o které se obohatil, vydat. Žalovaný v řízení neprokázal (žalovaný toto ani netvrdil), že žalobci či právnímu předchůdci žalobce vrátil více než žalobcem tvrzených 34.945,86 Kč (částka, pro kterou byla žaloba vzata částečně zpět). Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 26.054,14 Kč [82.114,63 Kč – (21.114,63 Kč + 33.945,86 Kč + 1.000 Kč)]. Jelikož žalovaný by připraven peníze vrátit do 19. 4. 2025 (byť smlouva o úvěru byla shledána neplatnou, nicméně závěr o tom, do kdy byl žalovaný připraven peníze vrátit lze z této smlouvy dovodit) a jelikož žalovaný peníze do 19. 4. 2025 nevrátil, ocitl se dnem následujícím, tj. dnem 20. 4. 2025 v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.) a je tak jeho povinností zaplatit úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Povinnost žalovaného platit úroky z prodlení trvá do okamžiku splnění dluhu, tedy do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla určena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při zohlednění výše repo sazby dle www.cnb.cz.26. Obě uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit nynějšímu žalobci, jemuž byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (ust. § 1879 a násl. o. z.).27. Oproti výše uvedenému musela být žaloba v rozsahu 21.114,63 Kč včetně příslušenství zamítnuta, neboť povinnost žalovaného platit tuto částku byla smluvně sjednána (obchodní úroky), avšak smlouva byla shledána neplatnou (viz výše).28. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).29. Zastavení řízení o 33.945,86 Kč zavinil žalobce a žalobce by tak byl povinen ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zaplatit v uvedeném rozsahu žalovanému náhradu nákladů řízení. Zastavení řízení o 1.000 Kč zavinil žalovaný a byl by tak povinen ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. zaplatit žalobci v uvedeném rozsahu náhradu nákladů řízení. V rozsahu zbývajícím byl úspěch žalobce a žalovaného přibližně ve stejném rozsahu (žaloba o 21.114,63 Kč byla zamítnuta; žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 26.054,14 Kč). Vzhledem k částečnému úspěchu žalobce a částečnému úspěchu žalovaného nebylo důvodné žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení přiznat. Zastavení řízení z větší části zavinil žalobce, nicméně ze spisu nevyplývá, že by žalovanému s tímto řízením náklady řízení vznikly, pro což nebylo důvodné zvažovat, zdali s ohledem na částečné zastavení řízení, které zavinil žalobce, by měla být žalobci ukládána povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Vzhledem k výše uvedenému bylo o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.30. Vzhledem k nedobré finanční situaci žalovaného, kterou sám žalobce považoval za důvod, pro který by žalovaný měl dluh zaplatit ve splátkách, byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku zaplatit ve splátkách výše uvedených.