Okresní soud v Prostějově 5 C 299/2025-59 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 6. 11. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:a) 17.940,55 Kč,b) úroky z prodlení z 8.229,77 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 11. 6. 2025 do zaplacení,c) 372 Kč.Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 34.600 Kč s možností postupného čerpání, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet a zaplatit úroky, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 1.015 Kč dne 5. 2. 2025, 6.500 Kč dne 4. 2. 2025, 485 Kč dne 7. 2. 2025 (peníze byly převedeny v uvedených dnech na účet č. , č. účtu, ), že žalovaný si sjednal zpoplatněné služby:- službu „Klidné spaní“ za poplatek 80,52 Kč,že žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, že žalobce smlouvu vypověděl, že žalobce žalovaného o vypovězení smlouvy informoval e-mailem ze dne 10. 6. 2025, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou celého úvěru dne 11. 6. 2025, že žalovaný žalobci ke dni podání žaloby dluží:- jistinu ve výši 7.998,38 Kč,- poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,19 Kč,- smluvní úroky ve výši 9.710,78 Kč,- poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 73,20 Kč,že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, že žalovaný se zavázal platit smluvní úroky ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, že žalovaný si sjednal službu „Klidné spaní“ v původní výši 80,52 Kč, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se zaplacením dluhu, že výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 11. 3. 2025 do 9. 6. 2025 ve výši 372 Kč.2. Písemným podáním ze dne 15. 4. 2026, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 16. 4. 2026 žalobce (na výzvu soudu) doplnil, jakým způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že ověřil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25.000 Kč, přičemž při ověření čistého měsíčního příjmu využil bankovní účet žalovaného. Žalobce dále uvedl, že ověřil, že žalovaný se nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů , právnická osoba, , registr , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, registr „sankční seznamy“, přičemž ověřil platnost adresy žalovaného.3. Dne 16. dubna 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č. j. 5 C 299/2025 – 51, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, která mu byla doručována spolu s předmětným usnesením. Tímto usnesením soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Předmětné usnesení spolu se žalobou a s doplněním žaloby bylo žalovanému doručeno (do datové schránky) dne 4. 5. 2026. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, soudem předpokládán. Věc tak byla projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř.4. Byť žalobě nebylo možno zcela vyhovět, přesto soud ústní jednání za účelem poučení žalobce nenařídil. Nařídit ústní jednání a poučit žalobce, že žalobcův nárok není možno posoudit jako nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, nýbrž v části jistiny žalované částky bude posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, by za situace, kdy sám žalobce se tohoto posouzení domáhal (posoudit žalobcův nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru), pouze navyšovalo náklady řízení.5. Smlouvou o úvěru (č. l. 18-20 soud. spisu) je prokázáno, že dne 4. 2. 2025 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 34.600 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet a zaplatit úroky ve výši 1,016 % denně, že žalovaný se zavázal úvěr splácet denními splátkami vždy 30. dne ode dne poskytnutí úvěru počínaje dnem 6. 3. 2025, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, že žalovaný si sjednal poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, že žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru (tzv. služba „Presto“), že žalovaný se zavázal platit poplatek ve výši 0,96 % denně za informační SMS servis, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s placením splátek, že výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.6. Listinou označenou „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 13 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného. Listinou označenou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ (č. l. 12 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 28.863 Kč, ač žalovaný uváděl měsíční příjem ve výši 20.000 Kč, že žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednil výdaje žalovaného na bydlení ve výši 8.500 Kč a ostatní nezbytné výdaje ve výši 2.000 Kč, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnotil výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky žalovaného ve výši 0 Kč. Listinou označenou „Identifikované příjmy“ (č. l. 26 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného identifikoval příjmy žalovaného z výpisu z účtu žalovaného, a to ve výši 28.863 Kč čistého měsíčně. Výpisem z účtu žalovaného je prokázáno, že žalobce při ověřování příjmů a výdajů žalovaného měl k dispozici výpis z účtu žalovaného.7. Výpisem z účtu žalovaného je prokázáno, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval řádně. Žalobce, jak vyplývá z listiny označené „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezabýval výdaji žalovaného na jiné půjčky a úvěry, když v této listině je uvedeno: „Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: Kč“. Je tak zcela zřejmé, že žalobce jakékoliv výdaje žalovaného na půjčky při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezohlednil. Z výpisu z účtu žalovaného však vyplývá, že žalovaný opakovaně čerpal půjčky a úvěru od různých společností. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že za měsíc leden 2025 příjmy žalovaného byly tvořeny toliko příjmy z půjček a úvěrů (vyjma částky za prodej zboží na aukro.cz). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad 2024 a za měsíc prosinec 2024 vyplývá, že žalovaný obdržel částky od společnosti , právnická osoba, , přičemž z veřejných zdrojů je dohledatelné, že se jedná o společnost zprostředkovávající práci. Pokud tedy žalovaný od této společnosti obdržel finanční prostředky, zcela jistě se jedná o mzdu žalovaného, nicméně výše těchto finančních prostředků nedosahuje částky ve výši 28.863 Kč, kterou žalobce zohledňoval při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, jak vyplývá z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“. Je tak zřejmé, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti jednak nezohlednil (jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného), že žalovaný za měsíc leden 2025 neměl příjem od zaměstnavatele, jeho příjmy byly tvořeny (vyjma příjmu za prodej zboží na aukro.cz) půjčkami a úvěry, žalobce nezohlednil, že žalobce úvěry a půjčky čerpal i v minulosti (jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného), že žalobce nezohlednil že příjem žalovaného od zaměstnavatele nedosahoval částky 28.863 Kč, kterou žalobce do posuzování úvěruschopnosti žalovaného zahrnul.8. Zprávou , Anonymizováno, (č. l. 44 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce žalovanému dne 4. 2. 2025 poskytnul 6.500 Kč, dne 5. 2. 2025 1.015 Kč a dne 7. 2. 2025 485 Kč.9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby (č. l. 17 soud. spisu) a potvrzením o odeslání (č. l. 14 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, že předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb.10. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána částečně důvodnou.11. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle ust. § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splní své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Předmětná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Jak je výše uvedeno žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, pro což je předmětná smlouva neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. Ostatně sám žalobce si byl tohoto nedostatku vědom, když navrhl, aby v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru byl nárok žalobce v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce prokázal, že žalovanému poskytnul den 4. 2. 2025 6.500 Kč, dne 5. 2. 2025 1.015 Kč a dne 7. 2. 2025 485 Kč, tedy celkem 8.000 Kč. Jelikož tvrzená úvěrová smlouva byla shledána neplatnou (viz výše), avšak žalovaný od žalobce získal 8.000 Kč, a to bez platného závazku, došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného (ust. § 2991 odst. 1 o. z.) a je tak povinností žalovaného peníze, o které se obohatil žalobci vydat. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobci zaplatil více než žalobcem tvrzených 1,62 Kč dne 14. 3. 2025. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 7.998,38 Kč (8.000 Kč – 1,62 Kč). Jelikož žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10. 6. 2025 a jelikož žalovaný peníze v této lhůtě nevrátil, ocitl se dnem následujícím, tj. dnem 11. 6. 2025 se zaplacením dluhu v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.) a je tak jeho povinností zaplatit žalobci úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Povinnost žalovaného platit žalobci úroky z prodlení trvá do okamžiku splnění dluhu, tedy do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla určena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při zohlednění výše repo sazby dle www.cnb.cz.21. Oproti výše uvedenému musela být žaloba v rozsahu zbývajícím zamítnuta, neboť povinnost žalovaného platit částky uvedené ve výroku II. byla smluvně sjednána, avšak smlouva byla shledána neplatnou (viz výše).22. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobce a vzhledem k částečnému úspěchu žalovaného (úspěch žalobce a úspěch žalovaného je přibližně ve stejném rozsahu), bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.