34 C 284/2020-31 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu účastnické smlouvy – pevný internet vzduchem, jejímž předmětem byl pronájem koncového zařízení kategorie Premium. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena účastnická smlouva - pevný internet vzduchem [číslo] (v rámci zákaznické smlouvy [číslo]). Žalovaný využil služeb pronájem zařízení Premium – pevný internet vzduchem uvedené ve vyúčtování dle faktur [číslo] za období od [datum] - [datum] splatné dne [datum] (48,21 Kč), [číslo] za období od [datum] - [datum] splatné dne [datum] (30,65 Kč), [číslo] za období od [datum] - [datum] splatné dne [datum] (6,45 Kč) a [číslo] splatné dne [datum] (2 000 Kč) představující smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení (Huawei B2338 [číslo]). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil poskytnuté služby v uvedeném období, byla mu dne [datum] zaslána upomínka k úhradě dlužné částky. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Po právní stránce je účastnická smlouvy uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným posuzována jako smlouva nájemní ve smyslu § 2201 o.z. <i>Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně splnila své závazky z účastnické smlouvy, žalovaný však svou povinnost zaplatit za pronájem zařízení nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované částky skládající se z dlužných částek za pronájem zařízení ve výši 85,31 Kč a částky 2 000 Kč představující smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení. Tím, že žalovaný neuhradil dlužné částky ve lhůtě splatnosti, dostal se ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do prodlení (§ 1968 o. z.), v důsledku čehož je povinen hradit i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou tímto nařízením, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 34 C 334/2020 či 21 C 242/2020) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody (výrok II).