36 C 369/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 5 850 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v žalobním návrhu a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [anonymizováno], kde si zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Žalovaný v dalším kroku vyplnil registrační formulář. Po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru a dalších souvisejících dokumentů ze strany žalovaného byla žalovanému zaslána SMS zpráva s unikátním kódem. Po vyplnění tohoto kódu do příslušného pole internetového formuláře byla dokončena tvorba osobního profilu žalovaného a zároveň odeslána žádost o poskytnutí úvěru. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Na základě této smlouvy vznikla právní předchůdkyni žalobkyně povinnost žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 3 900 Kč a žalovanému vznikla povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 259,19 Kč do [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 8 287,41 Kč (viz smlouva o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Pro případ, že žalovaný částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz čl. VIII odst. VIII.1. smlouvy o úvěru). Částku ve výši 3 900 Kč právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] (viz výpis z účtu). Žalovaný sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 téhož ustanovení nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle odst. 3 téhož ustanovení nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> <i>9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená</i> <i>11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána zčásti důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 900 Kč, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku vrátit spolu s poplatkem, jehož součástí byl rovněž sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 3 900 Kč, dlužného poplatku ve výši 4 259,19 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 950 Kč i požadovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od prodlení žalovaného (od data [datum]) do zaplacení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Soud proto přiznal žalobkyni výše uvedené nároky spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny v rozsahu, v jakém žalobkyně navrhovala, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 2 470,36 Kč (tj. roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od [datum] do [datum]) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 159 Kč. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok nebyl srozumitelným a transparentním způsobem mezi účastníky takto sjednán a náklady na vymožení pohledávky žalobkyně žádným způsobem netvrdila ani nedoložila. V případě smluvního úroku žalobkyně odkazovala na tabulku na straně druhé smlouvy, z které dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny explicitně nevyplývá (nestanoví se výslovně povinnost úrok s takto určenou sazbou zaplatit). Ze smlouvy je naopak zřejmé, že smluvní úrok byl zakomponován do poplatku a pro účely zjištění konkrétní výše byla využita právě úroková sazba uvedená v tabulce na straně druhé smlouvy. [příjmení] smluvní ujednání pak nestanoví druhotnou povinnost dlužníka zaplatit navýšený úrok pro případ prodlení se splácením. V případě nákladů na vymožení pohledávky žalobkyně odkazovala na čl. VIII odst. VIII.1. smlouvy, ve kterém je sjednána povinnost žalovaného v případě prodlení zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). Žalobkyně však ve svém žalobním návrhu netvrdí, že by žalovaného (kromě předžalobní upomínky) k zaplacení dlužné částky jakkoli upomínala a ani neuvádí, z čeho se požadovaná částka ve výši 159 Kč skládá. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 2 470,36 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 159 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. to