21 C 123/2022-42 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka]. Úvěr žalovanému žalobkyně poskytla po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný do dnešního dne žalovanou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavili žalobkyně, její zástupce ani žalovaný, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 5. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného přišla dne [datum] od [jméno] [příjmení] platba ve výši [částka], a dále dne [datum] platba označená jako„ zálohy zaměstnanců na mzdy“ ve výši [částka]. Konečný zůstatek na účtu činil [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na tento účet byla dne [datum] z dalšího účtu žalovaného č. [bankovní účet] poukázána platba ve výši [částka]. Konečný zůstatek činil [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na tento účet byla dne [datum] připsána platba od [právnická osoba] [anonymizováno] označená jako„ výplata půjčky“ ve výši [částka], dále dne [datum] platba ve výši [částka], dne [datum] platba ve výši [částka] od [jméno] [příjmení] a dne [datum] platba ve výši [částka]. Konečný zůstatek byl ve výši [částka]. 6. Z kopie řidičského průkazu a občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila jeho totožnost. 7. Z lustrace v databázích z [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci v systémech [anonymizováno 6 slov], [příjmení], [anonymizováno], [webová adresa] a [anonymizováno]. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 30. dni v měsíci, se splatností první splátky dne [datum], a zaplatit úroky ve výši [anonymizováno] měsíčně. Pro případ prodlení se zaplacením kterékoli splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je klient v prodlení. V čl. VI., bodu 6.6 bylo sjednáno, že v případě, kdy žalovaný neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení ani do třiceti dnů od písemné výzvy žalobkyně, stává se celý úvěr okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník. 9. Z potvrzení o schválení úvěru bylo zjištěno, že dne [datum] byla schválena žádost žalovaného o úvěr. 10. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku [částka] dne [datum]. 11. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka]. 12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], vč. poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení výzvy. 13. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 14. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). 16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 21. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 24. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl n