36 C 230/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 695,78 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 12. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. S0001790123268041, na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr - poskytnuty převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč a úroku za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 178,57 Kč formou 12 měsíčních splátek ve výši 2 549 Kč; poslední splátka byla splatná dne 12. 6. 2018 pro případ prodlení žalovaného s řádnou úhradou splátek byla sjednána v čl. VII. odst. 3 smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky (jistiny a poplatku). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze částku 16 634 Kč a dluží po započtení platby na jistině částku 10 759,44 Kč, na dlužném poplatku za poskytnutí úvěru částku 6 655,05 Kč, na smluvním úroku 2 104,90 Kč, na smluvní pokutě částku 4 936,34 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 2 909,03 Kč, přičemž dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 12. 10. 2021 do zaplacení z částky 10 759,44 Kč a na nákladech na vymožení pohledávky ve výši 346 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným současné žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku postupem zveřejněným na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně dne 12. 6. 2017 vyjádřil souhlas s obsahem listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž obsahem byl závazek právního předchůdce žalobkyně k poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč a úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 178,57 Kč formou 12 měsíčních splátek ve výši 2 549 Kč; poslední splátka byla splatná dne 12. 6. 2018. Pro případ prodlení žalovaného s řádnou úhradou splátek byla sjednána v čl. VII. odst. 3 smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky (prokázáno listinou nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru a formulářem - standartní informace o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek). Podle potvrzení o platbě ze dne 13. 6. 2017 byla žalovanému vyplacena právním předchůdcem žalobkyně částka 18 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] za květen 2017 je zřejmé, že počáteční zůstatek činil 884,23 Kč, na účet v tomto měsíci byla připsána částka celkem 54 557,03 Kč (z toho 31 447 Kč jako mzda od [anonymizováno] [právnická osoba], jinak se jednalo o neznámé zdroje, kdy částky byly zasílány přes platební bránu, případně se jednalo o finance od společnosti [právnická osoba], zabývající se poskytováním nebankovních úvěrů), výdaje činily za tento měsíc 52 595,51 Kč [právnická osoba] uzavřela dne 11. 10. 2021 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně příloh – seznamu pohledávky); dopisem ze dne 27. 10. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni, zároveň s tím byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Svou existenci žalobkyně prokázala výpisem z obchodního rejstříku. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 10. 11. 2021, 3. 12. 2021 a předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu). 4. Další důkazy (výpis úkonů mimosoudního vymáhání, sazebník nebyly s hledem na právní posouzení věci podstatné. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 8. V posuzovaném případě je již z žalobkyní poskytnutých informací a výpisu z účtu žalovaného zřejmé, že žalovaný byl sice (v dubnu 2017) pravděpodobně zaměstnaný, neboť mu v květnu 2017 byla na účet zaslána mzda, z pouhého výpisu z účtu však nebylo možné dovodit, zda se jedná o dlouhodobé zaměstnání a žalovaný může počítat s výši mzdy i do budoucna. Další příjmy, které žalovaný na účtu měl, však pocházely z neověřitelných zdrojů nebo pravděpodobně z jiného jeho závazku, přičemž finanční prostředky ve výši přes 50 000 Kč, které byly v květnu 2017 připsány na jeho účet, byly v zásadě také stejný měsíc spotřebovány. Je zřejmé, že výdaje žalovaného přesahovaly jeho doložené příjmy. Náklady přitom nebyly žádným způsobem specifikovány, věřitel nemohl mít znalost, jaké má žalovaný pravidelné měsíční výdaje a tuto skutečnost si ani nezjišťoval. Za tohoto stavu musel mít právní předchůdce žalobkyně pochybnost o reálných možnostech žalovaného úvěr splácet (a má je i soud), což se následně potvrdilo, když žalovaný přestal splácet poskytnuté finanční prostředky. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky ponížena o žalovaným zaplacenou částku 16 634 Kč, tedy v částce 1 366 Kč, co do dalších částek majících původ v smluvních ujednáních účastníků byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně má dále právo na úrok z prodlení, přičemž v případě bezdůvodného obohacení se jedná o závazek, u něhož není stanovena nebo ujednána doba plnění, dlužník je tak povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem o plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř. nedoložila dřívější doručení výzvy k plnění, z tohoto důvodu soud vycházel z toho, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno prokazatelně 29. 10. 2021 (podle podacího archu), v souladu s § 573 o. z. pak soud vyšel z domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání tedy 3. 11. 2021, splatnost nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. dne 4. 11. 2021, od následujícího dne byl tak povinen plnit (došlo k splatnosti dluhu). Protože žalovaný svůj dluh nesplnil, ocitl se 5. 11. 2021 podle § 1968 o. z. v prodlení a podle § 1970 je povinen platit i úroky z prodlení ze soude