46 C 173/2022 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 504 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 925 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 776,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč a dále zaplacení částky 576 Kč představující smluvní pokutu, to vše z titulu nesplněné povinnosti žalovaného mu vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [číslo], sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 20. 10. 2017. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Podáním ze dne 2. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 576 Kč. Soud tak řízení postupem podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. částečně zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: [anonymizována tři slova], IČO [číslo], a žalovaný dne 20. 10. 2017 uzavřeli prostřednictvím prostředků na dálku smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč zasláním na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků s možností prodloužení splatnosti. Peněžní prostředky byly poskytnuty bezúročně. Pro případ porušení smluvní povinnosti žalovaného byla sjednání smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikační platbou. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 10. 2017, z výpisu z účtu [číslo] z obchodních podmínek [anonymizováno] [rok] [číslo]). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě svého dluhu a současně byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou (zjištěno z upomínky ze dne 20. 3. 2018, z opakované výzvy k úhradě ze dne 26. 6. 2020 a z předžalobní výzvy k okamžité úhradě ze dne 27. 2. 2018). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně za současného uvedení výše pohledávky sdělením ze dne 25. 6. 2021, které bylo na poštu podáno dne 29. 6. 2021 (zjištěno z dohody o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021, z oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě svého dluhu rovněž ze strany žalobkyně (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 včetně podacího archu). K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). Po právní stránce tak byl věc posouzena tak, že mezi účastníky nebyla ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platně uzavřena smlouva o zápůjčce, jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet peněžitou zápůjčku ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, náleží tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 6 928 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 o.z. a § 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z. ve výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud však úrok z prodlení přiznal až ode dne následujícího poté, co byl žalovaný obeznámen s postoupením pohledávky v souladu § 1958 odst. 2 ve spojení s § 573 o.z. Aktivní legitimace žalobkyně je odůvodněna § 1879 a násl. o.z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina, úroky a smluvní pokuta), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 81,03 % (žalobkyně byla úspěšná co do jistiny a úroku z prodlení; co do úroku kapitalizovaného a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 a.t. po 100 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 14a odst. a.t. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 1 206,54 Kč. Aplikaci § 14b a.t. soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 81/2022, 7 C 315/2022, 24 C 222/2022 nebo 46 C 122/2022), jehož předmětem je vymáhání pohledávek vyplývajících ze smluv o úvěru a hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).