46 C 366/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 460 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 14. 10. 2019. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu úrokem ve výši 4 000 Kč, s odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a s hotovostním inkasem ve výši 8 000 Kč (dále také„ úhrady za služby“), to vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 21. 10. 2019 s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 7. 12. 2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 1. 11. 2020 a za celou dobu trvání smlouvy uhradila celkem 13 540 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobkyně s účinností k témuž dni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku 23 460 Kč, z toho dlužnou jistinu ve výši 18 246 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 213,40 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 5 063,98 Kč (za období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1655,88 Kč (za období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny), úrok ve výši 25,23 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - per analogiam úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a dospěl k závěru, že podle čl. 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 48 odst. 2 mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne 14. 10. 2019 a z čestného prohlášení žalovaného ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 20 826 Kč, který měl žalovaný doložit jednak pracovní smlouvou zaměstnavatele [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jednak výplatní páskou, dále vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaných měsíčních výdajů v podobě nájemného ve výši 4 500 Kč, osobních výdajů ve výši 4 000 Kč a pojištění ve výši 199 Kč s tím, že skutečnost, že žalovaný bydlí v nájmu na adrese [obec a číslo], [PSČ] [obec] žalovaný zvlášť čestně prohlásil v písemné podobě. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí sám v nájmu do začátku roku 2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností k 7. 1. 2022 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávek z uzavřené smlouvy na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou dne 4. 2. 2022. 8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu smlouvy do 29. 4. 2022. Výzva byla odeslána poštou dne 16. 4. 2022. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Za celou dobu trvání vztahu žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 13 540 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně s účinnosti od 7. 1. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělením se dne 3. 2. 2022 a dále pak výzvou před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2022. 10. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 17. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 19. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Právní předchůd