21 C 381/2023-65 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky 37.953 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 15.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádostem o zápůjčku. Žalovaná do dnešního dne žalované částky neuhradila, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila dále také ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná sama v žádostech o zápůjčku uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako [anonymizována dvě slova] ve společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 22.069 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Výše uvedené pohledávky byly právní předchůdkyní žalobkyně převedeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je [anonymizována dvě slova] s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 6. Ze zákaznické karty z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč. Uvedla, že je zaměstnána jako [anonymizována dvě slova] u společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s měsíčním příjmem 20.983 Kč čistého. Odhadované měsíční výdaje činí 6.000 Kč. 7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7.572 Kč, úrok ve výši 2.451 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.726 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.395 Kč. Celková dlužná částka činila 17.572 Kč a měla být splacena formou 18 měsíčních splátek po 977 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Přílohou smlouvy o zápůjčce byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. 8. Ze zákaznické karty z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky. Uvedla, že žije v nájmu. Je zaměstnána jako [anonymizována dvě slova] u společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s měsíčním příjmem 22.369 Kč čistého. Odhadované měsíční výdaje činí 6.500 Kč. Splácí 1.500 Kč měsíčně. 9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 14.781 Kč, úrok ve výši 3.676 Kč, administrativní poplatek ve výši 6.980 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.125 Kč. Celková dlužná částka činila 29.781 Kč a měla být splacena formou 18 měsíčních splátek po 1.655 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Přílohou smlouvy o zápůjčce byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. 10. Z tabulky umoření z [datum] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná za období od [datum] do [datum] uhradila částku 6.950 Kč. 11. Z tabulky umoření z [datum] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná za období od [datum] do [datum] uhradila částku 2.450 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky z výše uvedených smluv. 13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky. 14. Z výzvy ze dne [datum], vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). 16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Uzavřené smlouvy je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na jejich spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětné smlouvy byly uzavřeny dne [datum] a [datum]. 22. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčen