7 C 328/2023-39 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala výše uvedené částky s tím, že dne 16. 6. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč, který se zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč a dále se zavázala uhradit cenu doplňkové služby [anonymizováno] v částce 351 Kč splatné spolu s každou splátkou. Žalovaná uhradila první dvě splátky celkem ve výši 1 730 Kč, avšak nadále dluh nehradila, takže jej žalobkyně zesplatnila dne 3. 12. 2022. Žalobkyně v žalobě požadovala uhrazení dosud nevrácené jistiny, dosud neuhrazených úroků, splátek doplňkové služby [anonymizováno], a to vše za celou předpokládanou dobu splácení, a dále úroků z prodlení, přičemž ve vztahu k doplňkové službě [anonymizováno] ve smluvní výši, jinak ve výši zákonné. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalované se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, ačkoli jim bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastnice uzavřely dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které měl být žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč tak, že částka 16 000 Kč měla být vyplacena přímo žalované a částka 4 000 Kč byla započtena na poplatky spojené s úvěrem. Tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit splátku ceny doplňkové služby [anonymizováno] v částce 351 Kč splatné spolu s každou splátkou. Pro případ prodlení s hrazením doplňkové služby [anonymizováno] se žalovaná zavázala uhradit smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně (zjištěno ze smlouvy včetně příloh, svolení k inkasu, dokladů žalované a verifikační platby). Žalobkyně v souladu se smlouvou zaslala žalované částku 16 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaná uhradila první dvě splátky, třetí splátku v celkové výši 865 Kč se splatností 15.09.2022 již neuhradila, a proto byla opakovaně vyzývána k uhrazení dluhu, až byl dluh zesplatněn dopisem ze dne 21. 10. 2022 ke dni 3. 12. 2022 (zjištěno z upomínek a dopisu ze dne 21. 10. 2022). 5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované dluh splnit, když vyšla z jejích příjmů, které ověřila na základě výplatních pásek žalované ve výši 24 095 Kč, a výdajů, kde žalovaná uváděla pouze na výdaje na bydlení v částce 3 000 Kč a jednorázový závazek ve výši 5 000 Kč (zjištěno z přílohy k úvěrové smlouvě a výplatních pásek). Žalobkyně dále provedla lustraci registry jako je insolvenční rejstřík nebo rejstřík SOLUS, a to bez negativních záznamů (zjištěno z výpisů z rejstříků). 6. Z dalších předložených listin nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 8. Z tvrzení žalobkyně a doložených listin soud uzavřel, že žalobkyně se nijak relevantně nezabývala výdaji žalované, když vyšla toliko ze sdělení, že hradí výdaje za bydlení v celkové výši 3 000 Kč, aniž například zkoumala, zda jde o bydlení ve vlastní nemovitosti či bydlení nájemní. Takovéto celkové výdaje jsou zcela nerealistické a běžně nemohou odpovídat skutečnosti. Žalobkyně při tom tuto okolnost nikterak nezkoumala a uzavřela, že žalovaná má dostatečný rozdíl mezi příjmy a výdaji, aby byla dluh schopna uhradit. Žalobkyně dále žádným způsobem nezohlednila skutečnost, kterou sama žalovaná uvedla, a to že vyživuje dvě děti. Soud uzavřel, že za této situace žalobkyně nedostála svým povinnostem daných jí zákonem, čímž způsobila, že smlouva jako celek (tedy včetně všech doplňkových služeb) je neplatná. 9. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že jest třeba u nižších částek přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit přezkumu nepodléhajícímu bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině 16 000 Kč v důsledku takového smluvního navýšení požaduje žalobkyně navíc částku jistinu tři a půlkrát převyšující. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. V tomto případě rovněž soud nepřehlédl, že v rámci žalovanou sdělovaných údajů byly zřejmě sdělovány údaje nevěrohodné a neodpovídající. Zde má soud na mysli uváděné měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Podle soudu se za takové situace neměla žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, doplnit a ověřit je. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. 10. Protože sjednaná smlouva o úvěru, včetně doprovodných ujednání, byla sjednána neplatně, posuzuje soud poskytnuté prostředky jako bezdůvodné obohacení žalované ve vztahu k žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, nezbylo soudu než jí uložit vrátit všechny jí poskytnuté prostředky ve výši 16 000 Kč po odečtení dvou zaplacených splátek v celkové výši 1 730 Kč, tedy částku 14 270 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 11. Soud jen pro úplnost konstatuje, že částka 4 000 Kč (ze sjednaného úvěru 20 000 Kč) nebyla nikdy žalované reálně poskytnuta, žalovaná z těchto prostředků neměla nikdy žádný relevantní užitek, byly započteny na poplatky spojené s úvěrem. Soud proto nárok na tyto prostředky zamítl. Stejně tak soud zamítl veškeré neuhrazené úroky a doplňkové služby, a to včetně veškerého příslušenství, neboť tyto nároky nebyly platně sjednány. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.