46 C 397/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 197 156,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 901,60 Kč, s úrokem ve výši 14,88 % ročně z částky 193 792,75 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 562,87 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 197 156,62 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěr [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1,81 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. 3 610 Kč spolu s úrokem ve výši 14,88 % ročně splatnými ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a dále důsledným zjišťováním kreditního skóre neboli credit scoringu na základě tzv. statického modelu (posuzováním spotřebitelovi příjmové a výdajové stránky, přezkoumáváním klientských informací o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.). V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný částku ve výši 200 000 Kč a celkem na poskytnutý úvěr zaplatil 32 490 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tak požaduje na neuhrazené jistině 193 792,75 Kč, na poplatku za pojištění 963,87 (za čtyři neuhrazené poplatky zahrnuté v 10., 11. a 12. splátce úvěru), na nákladech za vymáhání 900 Kč a na smluvních pokutách 1 500 Kč (podle odst. 7.1 úvěrových podmínek za prodlení žalované s úhradou splátky po 500 Kč). Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslání upomínky k úhradě dluhu a s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Z flexibilní půjčky – revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum] a přílohy [číslo] byly zjištěny podmínky pro poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 200 000 Kč s roční úrokovou sazbou 14,88 % a RPSN 15,94 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami odpovídající 1,81 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 3 610 Kč a celkově se zavázal zaplatit 216 120 Kč. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je ženatý, má střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě a je podnikatelem s čistým hlavním měsíčním příjmem 70 000 Kč. 5. Z úvěrových podmínek – revolvingové úvěr a z dokumentu k pojištění [anonymizováno] byly zjištěny podmínky pro poskytnutí úvěru a podmínky pojištění splácení úvěru. 6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo žalobkyní potvrzeno, že před uzavřením smlouvy ověřovala dne [datum] bonitu klienta, u žalovaného nebyl k tomuto datu záznam v systému ISIR, NRKI, SOLUS a CEE s tím, že u žalovaného nebyly nalezeny další půjčky. Žalovaným pak bylo sděleno, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, má čtyři děti, jeho příjem plyne podnikatelské činnosti ve výši 70 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti 28 000 Kč. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému byla částka ve výši 200 000 Kč načerpána dne [datum] a žalovaný celkově uhradil částku 32 490 Kč s tím, že poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě svého dluhu a byl upozorněn na možné vymáhání dluhu před soudem. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení svého dluhu a upozornil ho na možnost jeho vymáhání před soudem. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které byly žalovanému dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni splácet pravidelných měsíčními splátkami v minimální výši 3 610 Kč a celkově se zavázal zaplatit 216 120 Kč; peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bezúčelově. Žalobkyně přistoupila k prohlášení celého dluhu žalovaného za splatný ke dni [datum] a žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu, avšak žalovaný mimo částku 32 490 Kč uhrazené před zesplatněním úvěru ani přes tuto výzvu, ani přes výzvu před podáním žaloby ničeho nezaplatil. 11. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 17. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48