46 C 490/2023-161 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vystavit žalobkyni řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, za rok 2019, za rok 2020 a za rok 2021 a uhradit žalobkyni v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pokutu ve výši 50 Kč/den ode dne 1. 5. 2019 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, ode dne 1. 9. 2020 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019, ode dne 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2020, ode dne 1. 5. 2022 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2021 a ode dne 1. 5. 2023 do 4. 9. 2023 spolu s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 10. 1. 2018 žalobkyně užívá nebytové prostory v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v katastrálním území , adresa, , jejichž vlastníkem je žalovaný, s tím, že nájemní smlouva byla schválena usnesením Rady města , adresa, /2.2 ze dne 9. 1. 2018. Žalovaný žalobkyni poskytuje v souvislosti s nájmem nebytových prostor dodávky vody a odvod odpadních vod tzv. vodné a stočné; ostatní služby řeší žalobkyně samostatně uzavřenými smlouvami s jejich dodavateli. Od roku 2018 přitom žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytováním služeb doručuje fakturu s vyčíslenou částkou k úhradě za vodné a stočné pro příslušné období a fakturaci pro žalovaného provádí společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Podle žalobkyně však předkládané faktury nemají ani základní náležitosti, které zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), pro vyúčtování stanoví, a faktury proto nelze považovat za řádná vyúčtování ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Skutečnost, že žalovaný má povědomí o zákonem předepsaných náležitostech vyúčtování, žalobkyně dovozovala z reklamačního procesu, který proběhl ve vztahu k žalovanou předložené faktuře č. 23FV00368 za období roku 2022 vystavené dne 14. 4. 2023 znějící na částku 28 627,60 Kč, která oproti předchozím fakturám, které obsahovaly především popis předmětu fakturace (vodné a stočné v prodejně č. p. 212, , adresa, ), fakturační období, cenu za jednotku, množství spotřeby, sazbu DPH, cenu s a bez DPH, případně srovnání roční spotřeby vodného a stočného za předchozí roky, obsahovala také další strany obsahující data a hodnoty vodoměrů k datu 4. 1. 2022 a k datu 3. 1. 2023, sumu spotřeby za rok 2022, rozdělení naměřeného spotřebovaného množství mezi žalobkyni a společnost , právnická osoba, ., graf srovnání roční spotřeby a tzv. informační přílohu k faktuře. Uvedenou fakturu žalobkyně reklamovala zejména z důvodu jejího nesouhlasu s výší fakturované spotřeby v množství 240,65 m3 oproti předešlým rokům (rok 2019 ve výši 30,46 m3, rok 2020 ve výši 12,97 m3, rok 2021 ve výši 14,54 m3). Tedy až na základě fakturace služby za rok 2022 žalobkyně od žalovaného obdržela dokument nazvaný „Způsob výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. 23FV00539 ze dne 23. 5. 2023“, který obsahoval celkový náměr hlavního vodoměru pro dům č. p. 212 za období roku 2022, celkovou částku fakturovanou vodárenskou společností za období roku 2022, způsob přepočtu částky vodného a stočného stanovené usnesením Rady města , adresa, na množství naměřené na hlavním vodoměru, součet množství naměřeného na všech podružných vodoměrech v nemovitosti, stav naměřeného množství na podružném vodoměru náležejícího k nebytovému prostoru pronajatému žalobkyni, stanovení částky odpovídající jednomu dílu vůči celému domu a způsob výpočtu částky dané k úhradě žalobkyni. Pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč/den pak žalobkyně požadovala z důvodu prodlení žalovaného s vystavením řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, 2019, 2020, 2021, a to za období od vzniku povinnosti žalovaného vystavit řádné vyúčtování do jejího splnění, přičemž ve vztahu k povinnosti vystavit řádné vyúčtování za rok 2022 žalobkyně pokutu požadovala do 4. 9. 2023, kdy jí bylo řádné vyúčtování žalovaným doručeno.2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout navzdory potvrzení, že žalobkyni na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 1. 2018 přenechal do užívání nebytový prostor v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v katastrálním území , adresa, , neboť uvedl, že z důvodu relativně nízkých částek vodného a stočného (za rok 2018 ve výši 1 435 Kč, za rok 2019 ve výši 2 667,77 Kč, za rok 2020 ve výši 1 189,48 Kč, za rok 2021 ve 1 482,93 Kč) žalovaný, potažmo správce nebytových prostor společnost , právnická osoba, . nepožadoval po žalobkyni placení záloh za vodné a stočné ve smyslu § 4 zákona č. 67/2013 Sb. a žalobkyně platila vodné a stočné na základě žalovaným vystavených faktur. Až v souvislosti s vystavením faktury za platbu vodného a stočného za rok 2022 ve výši 28 627,60 Kč nastaly mezi účastníky neshody ohledně způsobu platby vodného a stočného. Výše takto vyfakturované částky vycházela z nadměrné spotřeby pravděpodobně způsobené poškozením pojistného ventilu plynového kotle v nebytovém prostoru užívaném žalobkyní. Ve snaze vyhnout se úhradě za nestandardně vysoké vodné a stočné žalobkyně opakovaně podávala námitky proti předmětné faktuře, na které žalovaný reagoval mj. předložením podrobného písemného sdělení ohledně způsobu výpočtu vodného a stočného, se kterým byla žalobkyně seznámena rovněž na ústní schůzce, stejně tak předložením způsobu výpočtu s obsažením všech společnosti , právnická osoba, . jakožto správci domu dostupných informací za současného odmítnutí povinnosti k úhradě nestandardně vysoké spotřeby vody s odkazem na povinnost žalobkyně provádět drobné opravy v nebytovém prostoru (včetně opravy vadného ventilu plynového kotle), kterou žalobkyně nesplnila. Žalovaný odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023 sp. zn. , spisová značka, , podle jehož odůvodnění je hlavním smyslem vyúčtování služeb zajištění správného započítání záloh na celkové náklady za poskytnuté služby a stejně tak správné vyrovnání přeplatků nebo nedoplatků, kdy z uvedeného podle žalovaného plyne, že absencí hrazených záloh ztrácí jakékoliv vyúčtování smysl, neboť ve skutečnosti není co vyúčtovávat, a případný přeplatek či nedoplatek tak nevzniká. Uplatněný nárok žalobkyně na vystavení vyúčtování žalovaný shledal účelovým a vedeným snahou ho a správce domu poškodit. Druhý v pořadí žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pak nevznikl vůbec, neboť žalovaný ani správce domu žádné povinnosti neporušili. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o důvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení pokuty, žalovaný navrhl moderaci pokuty, neboť vyčíslená pokuta se jeví nepřiměřená a žalobkyni v důsledku nastaveného modelu fakturace za vodné a stočné nevznikla žádná škoda. V neposlední řadě žalovaný vznesl námitku promlčení, a to jak práva na vystavení vyúčtování za rok 2018 a za rok 2019, neboť tříletá promlčecí lhůta uběhla dne 1. 5. 2022 ve vztahu k právu na vyúčtování za rok 2018 a dne 1. 9. 2023 ve vztahu k právu na vystavení vyúčtování za rok 2019 (lhůta k vystavení vyúčtování byla v roce 2020 posunuta s ohledem na probíhající pandemii Covid-19), stejně tak vznesl žalovaný námitku promlčení práva na zaplacení pokuty a úroků z prodlení.3. Žalobkyně vzala při jednání soudu žalobu částečně zpět ohledně nároku na zaplacení pokuty v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve vztahu k povinnosti žalovaného vystavit vyúčtování za rok 2020 a za rok 2021 s odůvodněním, že žalovaným byl dne 27. 3. 2024 doručen způsob výpočtu vodného a stočného za uvedená období, proto žalobkyně nadále požadovala pokutu za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2020 a za období od 1. 5. 2022 do 27. 3. 2024 ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2021. Soud pro postupem podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty za období od 28. 3. 2024 do zaplacení ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2020 a za rok 2021 zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť žaloba byla vzata částečně zpět předtím, než začalo jednání (než byla přednesena žaloba).4. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém stavu věci, proto soud při jeho zjišťování vyšel jednak ze shodných tvrzení žalobkyně a žalovaného, jednak z provedeného dokazování a dospěl k následujícím zjištěním:5. Žalobkyně v postavení pronajímatele a žalovaný v postavení nájemce uzavřeli dne 10. 1