Okresní soud Praha-východ 25 C 100/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 3. 2026 domáhala na žalované zaplacení částky 22 086,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2023 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, k úhradě dluhu byla upomínána formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková pohledávka je ve výši 22 086,35 Kč a sestává se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 587,35 Kč a dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025 byla pohledávka vůči žalované postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaná uzavřely dne 17. 9. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 692 Kč, a to inkasem z účtu č. , č. účtu, . Splátky měly být hrazeny ke dni, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla žalované půjčka převedena na účet, první splátka byla splatná od měsíce následujícího po poskytnutí půjčky. Dle smlouvy o úvěru byly nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . V čl. 9 smlouvy bylo uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených v žádosti, s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů, příjem žalované ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů žalované (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 9. 2023 částku 50 000 Kč (viz mimořádný výpis z účtu , Anonymizováno, , výpis minutové půjčky, výpis z bankovního účtu). Žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky, poslední splátku uhradila dne 19. 2. 2025. Celkem žalovaná uhradila 39 572,40 Kč (z toho bylo započteno na jistinu 28 412,65 Kč, na úrok 6 343,53 Kč, na úrok z prodlení 325,42 Kč a na poplatky 4 491 Kč). Zůstatek dlužné jistiny ke dni 19. 7. 2025 činil 21 587,35 Kč (viz výpis minutové půjčky, mimořádný výpis z účtu za období od 1. 1. 2000 do 5. 12. 2025). Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána právní předchůdkyní žalobkyně výzvou ze dne 23. 1. 2025 (viz výzva ze dne 23. 1. 2025), výzvou ze dne 24. 7. 2025 byla žalovaná žalobkyní informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 7. 2025 a vyzvána k okamžité úhradě (viz prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva ze dne 24. 7. 2025). Žalovaná do dnešního dlužnou částku neuhradila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2026 (viz výzva k úhradě dluhu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025 byla pohledávka vůči žalované postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2023/23, seznam postoupených pohledávek). Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2025 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované (viz Oznámení o postoupení pohledávek).7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 17. 9. 2023.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.17. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.18. V řízení bylo zjištěno, že svá zjištění k posouzení úvěruschopnosti omezila toliko na údaje uvedené žalovanou. Smlouva o úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalované, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedla žalovaná. V řízení má soud tak za prokázané, že zkoumání údajů rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně omezila na zjištění údajů získaných od žalované, aniž by s odbornou péčí tyto údaje ověřila, např. aniž by údaje ohledně příjmů byly podloženy potvrzením zaměstnavatele žalované. Rovněž žalobkyně ani nepřezkoumávala listiny dokládající zejména výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyně ani nezkoumala osobní situaci žalované, neboť i ta předurčuje její majetkovou situaci (osoby závislé výživou na žalované, počet nevýdělečných osob v domácnosti, výdělečných osob v domácnosti). Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalované, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.19. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalované převedla částku celkem ve výši 50 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 39 572,60 Kč, z čehož bylo započteno na jistinu 28 412,65 Kč, na úrok 6 343,53 Kč, na úrok z prodlení 325,42 Kč a na poplatky 4 491 Kč). Žalobkyně tvrdila, že dlužná částka ve výši 22 086,35 Kč sestává se z dlužné jistiny ve výši 21 587,35 Kč a dlužných poplatků ve výši 499 Kč, přičemž požadovala i zaplacení úroků a úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že platby žalované byly započítány i na částky, které jí byly účtovány na základě absolutně neplatné smlouvy, je nutno uzavřít, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku ve výši 10 427,40 Kč a je povinna toto plnění vrátit. Žalovaná bezdůvodné obohacení v této částce přesto do dnešního dne nevydala. Žalovaná řádně a včas neuhradila svůj závazek a dostala se tak dle § 1968 o. z. do prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto náleží žalobkyni též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 10 427,40 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.).21. Domáhala-li se žalobkyně na žalované dále uložení povinnosti k úhradě částky ve výši 499 Kč jako poplatků, jistiny ve výši 11 159,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 159,95 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení, částky ve výši 2 247,67 Kč jako smluvního úroku a smluvního úroku ve výši 25,9 % ročně z částky 21 587,35 od 15. 11. 2025 do zaplacení, tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl (výrok II.).22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 47,21 % (10 427,40/22 086,35 * 100) proti 52,79 % žalované, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyni s ohledem na výši jejího úspěchu ve věci náhrada nákladů nenáleží a žalované dle obsahu náklady řízení nevznikly.