35 C 118/2026-27 – Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 4. 2026 domáhal částky 27 843,29 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 13. 5. 2023 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, .) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 22. 7. 2025 k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026.2. Žalobce se dále žalobou ze dne 21. 4. 2026 domáhal částky 5 901,99 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 5. 5. 2024 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, .) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 22. 7. 2025 k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026.3. Soud usnesením ze dne 30. 4. 2026, č. j. , spisová značka, spojil k společnému projednání.4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 13. 5. 2023 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, .) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek, kopií občanského průkazu a záznamu bankovní identity). Žalovanému byly prostředky vyplaceny zasláním na účet (prokázáno výpisem, bilancí). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně (dle bilance uhradil celkem 10 174,06 Kč), vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 22. 7. 2025 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou). Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání). Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámení).6. Dále dne 21. 4. 2026 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, .) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek, kopií občanského průkazu a záznamu bankovní identity). Žalovanému byly prostředky vyplaceny zasláním na účet (prokázáno výpisem, bilancí). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně (dle bilance uhradil celkem 3 314,29 Kč), vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 22. 7. 2025 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou). Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání). Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámení).7. Původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit tak, že vyšel z jeho výpisů a stanovil příjmy okolo 50 000 Kč měsíčně a výdaje stanovil mezi 21 – 26 000 Kč měsíčně. Vyšel při tom z nákladů na bydlení, životních nákladů rezerv a splátek úvěrů (prokázáno CBL, úvěryschopností a výpisem z účtu). Ve výpisem z účtu ale věřitel zcela ignoroval skutečnost, že žalovaný je vášnivý sázkař, když má na každém výpise z účtu desítky sázek u společnosti sazka, přičemž jeho příjmy jsou stejné jako výdaje. Žalovaný tedy veškeré potenciálně ušetřené prostředky prosází (prokázáno výpisy z účtů).8. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely 2 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).9. Závěr o schopnosti žalovaného dluh splnit byl učiněn nesprávně, neboť u obou smluv bylo prokázáno, že žalovaný vykazuje vysokou míru rizikového chování v podobě sázek nad míru únosnou jeho majetkovým poměrům. Žalovaný tak vykazoval znaky gamblingu a tedy neschopnosti dostát dlouhodobým závazkům.10. Vzhledem k tomu, že žalobce (jeho předchůdce) nezkoumal řádně schopnost žalovaného dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost obou smluv. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.11. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalovaného dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalovaného dluh uhradit na základě předložené výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přičemž takové okolnosti by byl povinen tvrdit a prokazovat žalovaný (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měl žalovaný k dispozici, a tedy bylo v jeho možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).12. Obecně se dluh se stává splatným na základě výzvy podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li v řízení prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy že výzva byla dlužníku doručena 3. den (v případě doručování do zahraničí 15. den) od odeslání dlužníku.13. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost obou závazků na den 26. 7. 2025. Dnem následujícím se dostal žalovaný do prodlení.14. Soud za této situace přiznal žalobci u každého dluhu poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu (výrok I. a III.).15. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly a které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok (výrok II. a IV.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 840,72 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 688 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 843,29 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.17. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení vyšel soud z částky odpovídající nákladům, které by vznikly spojením obou nároků dohromady, neboť žalobci nic nebránilo takto pohledávku vymáhat. Pokud jednotlivé náklady vymáhal samostatně, nešlo o náklady účelně vynaložené. Soud za této situace přiznal žalobci soudní poplatek odpovídající Položce 1 Sazebníku soudních poplatků z částky představující součet obou nároků.