13 C 106/2021-33 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčené peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku ve výši [částka], a to prostřednictvím 13 splátek, kdy poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná svým povinnostem nedostála a dostala se do prodlení. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši [částka], která je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši [částka], neuhrazeným úrokem ve výši [částka], neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s tím, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalovaná neuhradila svůj dluh ani přes opakované výzvy strany žalující. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. 5. Dne [datum] došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru č. 8 2016. Žalované byla předána částka [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dále uhradit navíc poplatek v částce [částka]. Tedy celková částka splatná žalovanou byla ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Článkem III., 1. smlouvy bylo RPSN úvěru stanoveno na 187,6%, resp. 169,9%, výpůjční úroková sazba byla sjednána na 25,85% ročně. Dle čl. I. 2 smlouvy je žalovaná povinna uhradit vedle půjčených peněžních prostředků výše uvedený poplatek souhrnně označený jako celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. V těchto celkových nákladech je zahrnut úrok, úplata za půjčené peněžní prostředky a administrativní poplatek. Administrativní poplatek není dále smlouvou či obchodními podmínkami nijak definován. V článku IV. smlouvy bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobce jako poskytovatele úvěru prohlásit celý úvěr za splatný v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas (prokázáno smlouvou o úvěru č. 8 2016). Peněžní prostředky byly žalované předány, žalovaná uhradila žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce pouze částku ve výši [částka]. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou převedeny na žalobce. Žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Žalobce žalovanou upomínal o zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum]. Tato výzva byla žalované odeslána [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. Závazek žalované byl smlouvou koncipován tak, že právnímu předchůdci žalobce zaplatí jistinu úvěru a dále poplatek souhrnně označený jako celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. V případě částky představující tento poplatek přitom není nijak blíže specifikováno, čím je tvořena, zda se jedná pouze o úrok z půjčky, či zda jsou její součástí nějaké další poplatky, jaké poplatky, za jaké konkrétní činnosti jsou tyto poplatky účtovány atp. [příjmení] není žádným způsobem rozepsána ani samotnou smlouvou a ani v rámci žaloby se žalobce k tomuto nijak podrobněji nevyjadřoval, pouze uvedl, že se jedná o úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek bez jakéhokoli bližšího určení a stanovení výše jednotlivých poplatků za jednotlivé činnosti. Za této situace pak soud uzavřel, že tento poplatek, tedy celkové náklady na úvěr, je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný souhrnný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18.2.2003 sp.zn. 28 Co 33/2003. 10. Při výši jistiny [částka] a výši kapitalizovaného úroku [částka] se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 odst. 1 obč.zák. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). V případě předmětné smlouvy představuje úrok 69% jistiny půjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v listopadu 2016 okolo 10% ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje téměř sedminásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 169,9%, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený uvedenou smlouvou jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele“, za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 39 odst. 1 obč.zák. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok (náklady) sjednán, je proto absolutně neplatné. 11. Soud tedy shledal nárok žalobce oprávněným pouze co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky [částka]. Žalobce v tomto směru soudu předložil listinné důkazy, které osvědčují, že právní předchůdce žalobce předal žalované smluvenou půjčku v plné výši, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvách. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobce za prokázaný a oprávněný. Zároveň je však třeba zohlednit splátky, které žalovaná z titulu smlouvy o úvěru zaplatila. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku ve výši [částka]. S ohledem na uvedený závěr soud tedy uložil žalované povinnost uhradit žalobci jen částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení představující rozdíl mezi poskytnutou finanční částkou ve výši [částka] a uhrazenou částkou ve výši [částka]. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak s tím, že žalované, která byla ve věci z větší části úspěšná, žádné náklady řízení nevnikly.