7 C 232/2021 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvou, v rámci které jí byl následně poskytnut úvěr ve výši [částka] s úrokem v roční sazbě 9,49 %. K čerpání úvěru žalovanou došlo dne [datum], a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku [částka]. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně žalovanou o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žalobkyni ničeho. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku v celkové výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši [částka] a neuhrazeného pojistného ve výši [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastnice řízení souhlasily, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalované poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 9,49 % ročně a měl být splácen v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Ze smlouvy bylo zjištěno, že splatnost první splátky byla sjednána na den [datum] a splatnost každých dalších splátek nastala vždy k 21. dni v měsíci. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že si účastnice sjednaly, že v případě prodlení žalované se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce vzniká žalobkyni právo na zesplatnění celého dluhu. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] (tj. částku odpovídající sjednané výši úvěru poníženou o sjednaný poplatek ve výši [částka]) převodem ve prospěch jejího bankovního účtu. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem 13 předepsaných splátek v celkové výši [částka]. Z výzvy před zesplatněním ze dne [datum] a z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně detailní informace k poštovní zásilce bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou před zesplatněním úvěru k úhradě dlužné částky a následně úvěr zesplatnila, což bylo žalované oznámeno. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalované finanční prostředky, a splnila tak svou povinnost, žalovaná své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostála. Žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni dlužnou částku ve výši [částka] spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 9,49 % ročně z dlužné částky jdoucím ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. ode dne [datum], do zaplacení a podle ustanovení § 1970 obč. zák. také spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby a DPH 21% z výše uvedených částek, vyjma soudního poplatku, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.